Nebe plné hvězd

Nad rušným městem, tiše stál a díval se nahoru. nebe plné hvězd překrásně svítilo mu nad hlavou. Slabě se usmál nad tou nádherou. Přemýšlel jak něco tak úžasného můžebýt, jak takový skvost může vůbec existovat. Měl je přímo nadosah ruky a přesto byly tak vzdálené. Všechno mu připadalo jako ve snu, ze kterého se nechtěl probudit. Dokázal si představit, že v tu chvíli vzlítne a vše bude moci pozorovat jen z výšky.Že zapomene na nesnáze v lidkém světě, že bude moci uniknout zlobě a nenávisti. Že bude moci zemskou tíži v lehkost obrátit, ale skutečnost byla jiná. Už se rozednívá a hvězdy mizí jedna po druhé, jako by je někdo snad kouzlem očaroval. Daleko za obzorem se pomalu, ale jistě hlasí Slunce o své místo tam nahoře. Sklopí oči, už tu krásu nevidí, teď se zase musí vrátit tam kde se mu tolik nelíbí. Ale ví, že jen zapadne Slunce, může se zase dívat zvhůru, kde na něj čeká pocit bezpečí a jistoty....