Houbová smaženice (aneb z Kuchařky snů)

K přípravě potřebujeme: houby, vejce, cibuli, sůl, pepř, kmín. Jako přílohu můžeme podávat čerstvý chléb, nebo uvařené brambory.
Postup: cibuli pokrájíme a osmažíme do zlatova, potom přimíchámě houby a krátce orestujeme. Když houby změknou, přidáme do směsi vajíčka. Nepřestáváme míchat. Okořeníme dle chuti.

Krásně to vonělo. Seděl jsem u stolu a trpělivě čekal. Přede mnou už ležela lžíce a krajíc chleba. Krásně to vonělo a já se nemohl dočkat. A pak přede mnou přistál talíř plnej smaženice. Máma už měla taky nandáno a tak jsme se do toho pustili. Teď jak o tom píšu, mám na to zase strašnou chuť. Ale mít chuť a znovu si tím chtít projít, jsou 2 rozdílný věci...
Najednou se u stolu objevil táta. Vůbec nevím, kde se tam vzal, ale seděl vedle mě.
.,,Chceš nandat?“ zeptala se máma.
,,Co se ptáš tak blbě? To si jako myslíš, že se ani nemůžu nažrat?“
Hm a je to. Tátu něco sralo. Jasně, byl jsem moc malej na to, abych věděl, že je vožralej. Jediný, co jsem věděl, že je jinej. že vypadá a chová se jinak. Můj táta bejval většinou takovej uzavřenej. Trvá mu trošku dýl, než se uvolní. Ae pak tady byly dny, kdy energiií přímo sršel. A v očích měl vztek. Prostě jako nad tím talířem s houbama.
Máma mu nandala.
Táta se do toho pustil. Jedl strašně rychle. Muselo mu chutnat. Naši mámu vaření nikdy moc nebavilo. Spíš u ní vyhrávaly ty rychlejší jídla, jako byla bramborová kaše rizota a tak.
A pak táta dojedl. A já měl na talíři víc jak půlku. A tátovi chutnalo tolik, že ten talíř vylízal. Prostě dobrota. A pak ten talíř vzal a praštil s ním o podlahu.
To bylo najednou křiku. Vůbec nevím, odkud se vzal, protože do tý doby, než se ten talíř rozbil, byl klid. Jediny, co ste mohli slyšet, bylo jak se lžíce otíraj o talíř, jak táta mlaská, jak máma potichoučku fňuká. Ticho před bouří, došlo mi později, nemusí bejt vůbec tichý.
,,Bác.“ Talíř přestal bejt talířem. Škoda. Byl tak vylízanej, že ste ho mohli dát zpátky do kredence. Poslali mě to dojíst do obyváku. Tam v kuchyni se rozpoutala válka mezi 2 zklamanejma dušema a já jsem tam už byl zbytečnej. Můj čas měl teprv přijít.