363 dnů v roce

,,Vždycky jsi mi diktoval strašně dlouhý dopisy,“ řekla mi ta blondýnečka pár dnů před tím, než jsem to ve Škodovce zabalil.
,,Byly to strašně dlouhý věty a já vůbec nevěděla, jak je do tý němčiny přeložím.“ Usmál jsem se na ní a řekl jí: ,,Vždyckys to přeložila moc dobře.“
,,No jo, ale měla jsem fakt dost.“
A já taky. 363 dnů v roce nosila minisukni. 363 dnů v roce měla rozpuštěný vlasy. A 365 dnů v roce byla šťastně vdaná. A co jako?, možná si řeknete. Jasně, že jsem to zkusil. Protože já na šťastný manželství nevěřím. Jenže vona na něj, těch 365 dnů v roce, věřila. Byla prostě skvělá a já byl prostě 2. Co dodat. Máme tu další příběh, kde se nešuká. Ale je tady aspoň spousta lásky! Já vím....
Aspoň, že jsem si ji mohl posadit vedle sebe ke stolu a diktovat jí dopisy problémovejm dodavatelům, který ona překládala do Deutsch. A já celou tu dobu čuměl na ty její skvostný nohy, který byly takovej kousek ode mě. Koukal jsem na ty její stehna, který se rozlily po tý židli jako příliv po Bengálský zátoce. Bylo to tak sexy, bejt takovej kousek od ní, diktovat jí, co má psát, ale přitom se jí nesmět dotknout. Málem jsem si ho tam v tý Škodovce vykloubil.
,,....oprvadu to tam chceš takhle?“
,,Co?“ Zpátky do reality. Do její reality samozřejmě.
,,Cos mi teď nadiktoval. Fakt jim to pošleš?“
,,Přečti mi to.“
,,.... a naše snaha zachovat demokracii a politickou korektnost v automobilovém průmysle, kterou se ....“
,,Hm, máš pravdu. To vyškrtni. Máš? Tak pokračujem.“

Možná bych mohl ještě jednou napsat o Dennis. Jo, to je ta kurvička, kterou jsem poprvý potkal, když jsem začal s taxikařením. Jo, to je ta kurvička, která byla teprv 3. den v brandžeži. A bylo jí teprv 23. Jenže první den v týhle brandži (nebo jak se to píše) nemusí vůbec znamenat, že jako nevíte, vo co tady de.
Pak jsem Dennis ňákej čas neviděl. Buď nemakala vona, nebo jsem měl offa já. Sem tam jsem ale vyzvednul její příbuznou, myslím sestřenku nebo tak, Kerry. A Kerry je o něco starší než Dennis, ale o chlapech ví úplně všecko. Prostě ví jak na nás. Pokaždý na mě vytasila nějakou historku, která mi dokázala prohnat okem velkou a tlustou slzu. Jednou jí starej zmlátil tak, že nemohla dát nohy k sobě a jindy se jí v puse udělal afťák větší než moje pravá koule. A tak jsem jí za podprdu vždycky přihodil něco navíc. Jako bolestný, nebo tak něco... No tak teda jo, jsem cíťa. No a co? Ženský mě dostávaj do kolen. I když by to mělo bejt obráceně. Sere pes.
,,A kde je Dennis?“ zeptal jsem se Kerry, když se pod náma pohnula zadní sedačka taxíka.
,,To nevíš? Je na fetu. A je lesba!“
,,Lesba? Jak lesba?“
,,No zabouchla se do svý kámošky.“
,,A to jako byla vždycky lesba? Proč teda šlape?“
,,Nebyla. Ale ti říkám, že se zabouchla.“
Musel jsem se smát.
,,Čemu se směješ?“
,,Ale jen tak. Víš co, já myslel, že se jako rozhodneš někdy v 15. Víš, co jako budeš preferovat.“
,,Hm, no jo,“ řekla Kerry a vystouila.
Pár tejdnů na to jsem konečně Dennis potkal. Už si mě nepamatovala. A já byl rád. Vlastně to už bylo skoro půl roku, co sme se viděli naposled. Změnila se. Zhubla. Nohy měla tak hubeňoučký, že její kolena vypadaly jak 2 boxerský rukavice pověšený na hřebíku a kozy jí visely jak mokrý útěrky. Ježíši, bylo jí 23 a 6 měsíců, ale vypadala jako kurva, která to má za pár. Jenže už mi seděla v taxíku. A už se nedalo nic dělat. Chci jen říct, že jsem se na to chtěl strašně moc vysrat. Jenže jsem to taky nechtěl udělat. Věděl jsem, že to bude fraška, ale couvnout zpátky prostě nedávalo smysl. Jednou jsem si vybral a tak jsem to musel dohrát až do konce.
Hm. Chtěl jsem, aby v týhle povídce bylo nějaký šukání, ale pořád mi to nejde (možná (konečně) stárnu). S Dennis mi to taky nešlo. Zatímco mi ho kouřila, hladil jsem jí .... po žebrech a po páteři a po kostech a po střevech a po mozku a po průsvitný kůži a po vypadávajících vlasech a po všem, co z ní ještě zbejvalo. Připadal jsem si jako u pitvy, kdepak šukačka století, kdepak....
Nakonec jsem tu trapnost přece jen nějak překlepal.
A pak jsem se zase viděl s Kerry. Už u ní mám slevu.
,,Hele, ta Dennis zhubla jako svině!“, řekl jsem jí, když mi skočila do auta.
,,No dyť jsem ti to říkala!“