Hurá máme nový byt

HURÁ MÁME NOVÝ BYT



Náš byt, kde jsem strávila nejmladší období svého života ,byl to byt dost velký, dokonce jednopatrový, jako dítě jsem nejvíc ocenila jeho zákoutí kde se dalo schovávat,a hlavně veliké okno, které bylo předěláno z bývalé výkladní skříně, jelikož tam býval krám. Nyní se na něm dalo krásně sedět, pozorovat co se děje venku, ale i udělat pokojíček pro panenku . Pro dítě ideální byt, kde se dalo lehce hrát na schovávanou. Ale jednoho dne se zjistilo, že je byt zdravotně závadný, tudíž že dostaneme nový byt. V bytě se musela ohřívat voda, topit v kamnech a WC bylo na chodbě spojeno s koupelnou, což v zimě nebylo moc příjemné. Mě jako dítěti to bylo celkem jedno hlavně, že si mám kde hrát naši tam také pěstovali květiny, ale abych si mohla hrát, vždy je oddělali. V tomhle bytě byly krásné vánoce, jelikož byt měl velmi vysoké stropy, tak mohl být i velký stromek . a dokonce dva. Jeden v pokoji, kam Ježíšek (v tu dobu jsem na něho ještě věřila) dárky a dole aby i tam to vypadlo vánočně, jelikož jsme dole večeřeli (já až po rozdání dárků, protože má zvědavost byla větší než hlad) a vůbec když k nám přišla návštěva tak byla obvykle kuchyni, která sloužila i jako obývák.
Bydlelo se tam moc hezky jenomže jednoho dne přišel pán v obleku a prohlásil:
,,Tento byt je zdravotně závadný, a z toho důvodu vám byl přidělen nový krásný slunný byt novostavbě za měsíc se můžete stěhovat“ dořekl a podal mamince klíče a jakýsi papír a odešel. Na mamce byla vidět očividná, neskrývaná radost. Babička také pookřála a povídá:
,,. Děti moje, já mám takovou radost, že upeču tu sváteční bábovku“. A jak řekla, tak udělala.
Po malé chvíli se už bytem šířila z trouby libá vůně jako o nějaké slavnosti.
Ani jsme se nenadály a v zámku zarachotili dědovi klíče.
,, Copak to tady tak krásně voní něco se děje?“ tázal se hned ve dveřích.
,,Ano děje a je to dost podstatná věc v našem životě, sedni si k nám my ti to povíme“ řekla maminka, která se právě pokoušela otevřít láhev vína.
,,Máme nový byt, budeme se stěhovat, a hned zítra se tam jdeme podívat, co ty na to povíš“? vyhrkla mamka sotva si děda dosedl.
Všichni u stolu se smáli a plánovali jaké to zítra bude až půjdeme poprvé do toho bytu, jen děda mlčel a hladil si knír, na znamení své nespokojenosti.
,,No tak dědo řekni už konečně něco!“ pobídla ho babička.
,,Já nevím holky, jestli je právě to správné řešení já bych se nestěhoval i to dítě je tady spokojené“ namítal děda. ,,A hospoda kam bych chodil na pivo tam jistě také není“ dodal ještě.
Mamka s babičkou raději šly mýt nádobí, jen aby nemusely poslouchat dědovi argumenty.Já ale věděla co na něho platí. Sedla jsem si mu na klín a začala ho drbat ve vousech.
..Ale dědečku můj, budu tam prý mít svůj pokojíček, a hned pod okny je pískoviště a ty budeš mít svůj koutek, kde tě nebude nikdo rušit“,a tak dlouho jsem do něho hučela až se mi podařil vykouzlit na jeho tváři dokonce i úsměv. Ale řeknu vám, že to byla pořádná práce! A dokonce se mi ho podařilo přemluvit i na zítřejší výlet, sice se chvíli kabonil a kroutil, že nemá čas ale nakonec svolil.
,, Dítě jak se ti tohle povedlo?“ začaly mě chválit babička s mamkou ,,ale honem už utíkej do postýlky abys byla zítra čilá“ .dodaly starostlivě.
,,Ani nevím“ říkám a běžím po schodech do pokoje spát.
Spánek ale dlouho nepřicházel a já se nemohla dočkat rána. Konečně první paprsky nakoukly do okna a já mohla vstát. Dole už byli všichni u snídaně.
,,Po snídani vyrazíme“ pronesla mamka a zachrastila klíči.Když všichni dojedli mohlo se vyrazit. Na chodbě už stál připravený kočár to kdyby mě bolely nohy, babička ještě dodělala svačinu abychom neměli náhodou hlad.
Kus cesty nás svezla elektrika, ale jelikož dál ještě nebyly položené koleje, nezbývalo nám nic jiného, než jít pěšky.
.,Je to už jenom kousek“ utěšovala mamka ostatní, na nichž bylo vidět, že dostali strach kam až že se půjde. Jelikož byl leden, počasí nic moc a dokonce začalo mírně sněžit, posadili mě naši do kočárku vedle svačiny, abych prý ještě nenastydla. Sjeli jsme mírný kopeček, a již bylo vidět moderní sídliště.
,,No nezdar, tady že máme bydlet, vypadá to jak králíkárna“! ozval se děda.
,,Mlč a počkej až uvidíš byt“ napomenula mamka ,,já se něm byla podívat a je to pohádka, kolem dokola stromy a dětská hřiště. Které se sice teprve budují ale myslím, že než se nastěhujeme bude postavený“ dodala ještě.
A opravdu sice všude byly ještě stroje, vše kolem bylo jedno velké staveniště ale podél provizorních chodníků byly vysazeny mladé stromky a sem tam byla vidět již i nějaká klouzačka. Po pár metrech se mamka zastavil před jedním z vysokých paneláků plných velkých oken, vyndala klíče a povídá:
,,Tak jsme na místě, tohle je náš nový domov“ odemkla a my se ocitli v poměrně tmavé chodbě.
,,To mi pověz kde budeme nechávat holčin kočárek?“ staral se najednou děda ( jak mi bylo později řečeno, bylo to poprvé od mého narození, kdy měl obavu o můj kočár)
,,Nic se neboj je tady kočárkárna, jen od ní nemám klíč ten dostanu po nestěhování“ odvětila mamka a dědovi opět došla slova.
Vlezli jsme do malinkého výtahu , kromě nás a nějakého jídla se tam musely vejít i dvě velké tašky,jelikož si naši zamanuli strávit v bytě nadcházející víkend, aby se prý stačilo něco udělat, který nás odvezl až do sedmého patra.
,,Je tady nádherný výhled, jen se mi trochu točí hlava“! povídá babička po výstupu z výtahu.
Mezitím už mamka odemyká byt. Všichni se hrneme dovnitř. Je to velký světlý byt s vestavěnýma skříněmi, což bylo velice praktické.
,,Běž si vybrat pokoj dítě z těch dvou, který se ti více líbí, abych ho mohla pomalu vybavovat“ zadala mi mamka úkol. Okamžitě mi bylo jasné, který to bude – pochopitelně ten větší. Mezi tím, co já se kochala svým budoucím pokojem zbytek rodiny se ubytoval v kuchyni, kde již byla linka a tekla ( když jenom zatím studena) voda aby připravili cosi k obědu. Jelikož nebyla ještě lednice, potraviny ke zkažení se daly za okno chladno bylo dost.
,,Tak co, už jsi si vybrala pokoj? Měla by ses jít najíst dnes nás ještě hodně práce“ křičí na mne mamka z kuchyně, . ve které byl rozkládací stolek a na něm oběd dokonce i káva zavoněla.
,,Tak co pokoj jaký sis vybrala?“ zeptala se mě postupně celá rodina.
,,Ten první, jestli to nikomu nevadí“ odpověděla jsem s plnými ústy.
,,Že jsem si to hned nemyslela,“ říká mamka se smíchem ,,původně z toho měla být ložnice ale když se ti líbí co máme s tebou dělat“
Po obědě a malém odpočinku vyndala mamka z jedné skříně pracovní oblečení, které všem rozdala dokonce i mě malé tepláčky. Každý dostal nějaký úkol jen děda ne, ten musel jít koupit barvu abychom mohli vymalovat. Já chtěla jít s ním ale nebylo mi to dovoleno, protože prý toho bude mít a děda moc těžký, a ještě se tady nevyzná.
,,Mami a co budeme dělat než děda přijde?“
,,Neboj práce je tu dost zatím umyjeme stěny abychom se pak nemuseli zdržovat“ ujistila mě maminka a hned mi podala malý kyblík s vodou abych mohla začít ve svém pokojíku.
Práce jsem brala hrozně vážně jako dospělá a stěny drbala seč mi síly stačily. Mamka mě za chvíli přišla zkontrolovat jestli vše dělám jak mám a jestli se neulívám. Když zjistila že jsem v plné práci usmála se a povídá:
,,Co by si řekla na to, kdybys na chvíli nechala práce, a šli bychom se podívat po okolí“!
,,Jo to bude super podíváme se kde si budu hrát a kam budu chodit do školy“! odpověděla jsem nadšeně a šla se obléci.
Neuběhlo ani půl hodiny a již jsme stály na chodníku, uvažujíc kam jít jako první. Nakonec to kupodivu vyhrála škola, protože svítila novotou a měla krásně barevné budovy bylo jich několik a jak nám řekl jeden pán v každé se učí něco jiného. Ve škole sice nikdo nebyl a byla zamčená ale bylo vidět dost na to aby se mi docela líbila. Pak jsme zamířily k dosti velkému parku, ve kterém byly mohutné stromy a kde k mému údivu bylo též skoro hotové hřiště s mnoha atrakcemi, jaké jsem dosud neviděla. Při procházce parkem začalo dost chumelit, tak mamka rozhodla, že raději půjdem domů něco dělat. Doma už nás vítal děda i s nákupem.
,,To je dost, že jdete práce čeká a vy se někde procházíte“ začal brblat děda, ale když uviděl umyté stěny nechal toho
Mamka rozmíchala barvy a začalo se malovat nejprve můj pokoj, byl krásně žlutý jako sluníčko. Když byl hotový sedla jsem si doprostřed pokoje a spokojeně se dívala na zasychající zdi.
V neděli odpoledne jsme se vrátili do sterého bytu,kde se muselo zatopit což se pomalu začalo našim znechucovat, jelikož okusili lepší a pohodlnější řešení tohoto problému. No a od tohoto víkendu se celá rodina těšila do nového bytu.