Smrt

Pět slepic na kolečku vezu v bedně přepravní. Špalek je přichystán. Zvoním u branky vjezdové.
Křičím na domácí, že je mám a k obědu si je dám.
To musíš tedy zabít, tu práci si odbýt. Pak je spaříš, než kůži spatříš.
Oškubeš peří, opálíš zbytky.
Vole ven
Rozpářu břicho a vnitřnosti ven letí. Much je v tu ránu plný dvůr, chtělo by to sůl.
Vodou omyješ, zbytky zakopeš.
Pak já v kuchyni dílo dokonám a kvůli vůli tvé neskonám.
Sílu slepičí v polévce si vychutnám, když od Tebe ochutnám.
Mám Tě ráda jako prádlo ve větru sušené, jako škvarky škvařené, jako mýdlo v koupelně i papír na latríně.