Ostrovy a trosečníci 1

Chemopetrol. Koleje vyšší zdravotnické školy. Kdo by si jen pomyslel že to spolu nějak souvisí. A vono ejhle. Přišla jsem a viděla. Chemopetrol. Jakási továrna. Spousty chlapů. Já ani nevím jak bych vám tenhle příběh měla vyprávět. Je smutný abyste věděli. Všechno v něm bude asi smutný.

Koleje. Byli zase plný holek. Často přišli sem do Prahy z malých měst nebo vesnic. Vyjevené hledaly náruč do které by se schoulily. Kvanta učení. Málo peněz. Špatně placené brigády. Občas alkoholové opojení a pak? Deprese. Stres a časový pres. Každé ráno tyhle holčičky polykala škola. Pozdě odpoledne je zase plivala vyždímané ven. Ztrácely city a strádaly. Hodně strádaly. Finančně i citově. Staly se z nich jakýsi citový kastráti. Otroci školy. Hlavně aby až přijedou zpět domů byli študované. Chytré a rodiče se mohli snima všude chlubit. Koleje byli docela ošklivé a komunistické. Studená chodba. Podivný zápach s dřevěného obložení. Kdo by to byl řekl. Praha. Všechny ty holky si myslely co to nebude za terno. Matička Praha.

Chemopetrol. Každé ráno v šest polykal dělníky. Chlapy převážně ve věku od 30 do 50 let. Trosečníky žijící ve stereotipu své práce. Chlapi unavený životem. Ty prázdné smutné,divné tváře. Každé ráno procházeli turniketem ze, kterého bylo úniku až o půl třetí. Poslušně strčit píchačku do kovové krabičky zatáhnout za páčku a pokračovat dál. Dny se jim zúžili na zatáhnutí za páčku. Doma každodenní šeď. Ta samá žena. Od doby co se poznali nabraly minimálně každá deset kilo. Děti. většinou už velké. Některé studují jiné pracují. Chlapi hledajíc ostrov. Trosečníci co už nedoufají.

Na společné stezce pro studentky vyšší odborné školy a pracovníci Chemopetrolu se často blýskalo. Každý druhý si tu našel světlo na konci tunelu. Trosečníci hledali své ostrovy. Často je to něco stálo. A tak se z tatínkových holčiček stávaly rajdy. Z poslušných manželů podvodníci a lháři. Z těch větších a naivnějších blbců i vlci samotáři.