Konec zaryté feministky

Ach! Paprsek deroucí se přes zatažené závěsy, opět vzbudil moje oči. Krásné probuzení, řekli byste že? Ano, to je, jen kdybych kvůli tomuto paprsku ranního slunce nemusela každý den vstávat tak časně. Tak časně uvádět svoji mysl opět do chodu, tak časně vylézat z vyhřátého saténového pelíšku, tak časně dělat tolik věcí.Naštěstí vstávám tak brzy, že se zvládnu vzbudit. Po ranku se studená sprcha opravdu hodí.Svěží a ovoněná francouzkým mýdlem se zahaluji županem. Kávovar mi s značnou hlučností připravuje moji další nápomoc k probuzení. Jak je to od něj milé, že? Úchvatné pokroky dnešní doby. Jelikož je káva ještě pořád horká, tím pádem hrnek taky, chytám ho za ucho a bosými kroky přecházím přes světlou jasmínovou „plovoučku“.„Sakra!“ : kapky černé kávy stékají po porcelánu a padají na zem, do obláčků z ovčí vlny...Zase je budu muset dát do čistírny, kde to je odporně, odporně, drahé... Jako všechno v téhle době...Pár kapek ignoruji a jdu dál... Tiše našlapuji, abych nevzbudila toho neexistujícího vedle mě...
Dojdu až k mému balkonu, balkonu, který zažil všechno. První cigaretu, první chtivost po sexu, první hádku, všechny moje slzy... (Až na ty co jsem vylila do záchodu když jsem zjistila, že jsem těhotná.) jak říkám, zažil prostě všechno... Chodím tam každé ráno, je tam příjemný chlad, který mně vždycky připomene jak chladný je svět... Chladný, krutý, bezcitný...To je on, život. Rodíme se do teplých rukou člověka, ale přitom jsme vyvrženi do kanálu... To je on, život tolik posvátný... Milujeme ho... Milujeme jeho nedostatky, dokonalosti, ztráty či přínosy a nespravedlnost. To hlavní k čemu v životě dochází. Nespravedlnost vládne mezi vším, když fotbalový rozhodčí zapíská špatně faul, když nám nikdo nevěří a přitom máme pravdu, když si koupíme o číslo menší podprsenku bez vyzkoušení, když se žena snaží dostat na vedoucí pozici, ale vystrnadí ji muž. Ano, je to tak. K politováníhodné co? Ale já nelituji, nelituji chyb, co jsem udělala, nelituji ničeho špatného. To všechno mě dostalo dál, dál až sem, do Anglie. Málokdo ví, co jsem zač. Je to tak lepší, lidi, co ovládají tuto zemi, by asi moc neuspokojilo, že se právě domlouvají na strategii obhajoby s bývalou českou prodavačkou v Tescu. To není můj cynismus, to je můj původ. Lidé tady, ví, že jsem z České republiky. Avšak o tom, že moje kořeny jsou v jedné malé vesničce na Moravě (nejspíš proto ten kladný sklon k alkoholu) nikdo neví. A ani nemusí. Rodičům, pravidelně posílám peníze…Ať aspoň trochu zvládají ty dluhy. Mladší sestra se postavila na vlastní nohy a podniká v Brně. Nevím jak se jí daří, nemáme mezi sebou zrovna vlídný vztah a… A doufám že už žádného blízkého příbuzného nemám… Hmm…
Manchester je po ránu neklidný a rušný…
Jak se tak dívám, v mé ulici žijí zajímavý lidé… Ne, nemyslím zajímavého bezdomovce, co právě z popelnice vytahuje moji včerejší večeři. Nýbrž muže v saku, který každé ráno jezdí do práce jiným autem… Dnes je to pro změnu černý bavorák. A co ta paní, co vodí každý den tři syny do školy… Nikdy jsem u ní za celých 7 let co tady jsem, neviděla jedinýho muže. 7 let je dlouhá doba… Zvláštní, když se zamyslím a zavzpomínám...