Dlažba

Hubu tu mám dávno vydlážděnou. Jenže o tu se tu nejedná.
Prostě sprostě po desetileté spolupráci je konec. 12 lidí dostalo výpověď. Za jejich tvářemi vidím rodiny, děti starosti a manželky. Je mi jich líto jestli někomu i mne to nevím. Tak ze splínu sem si koupil kolo. Ještě si pořídím Tranzit. Možná taky kancelář. Pak koupím materiál, seženu zakázku a lidi. Budu tedy podnikatel. Podnikatel z donucení. Dělal sem to nějaký ty roky, kontakty mám všude. Jen nahoře žádný. Zase mi nebudou řádně platit a tím plány hatit. Přihlásím se možná taky na pracák. Od nich kačky jistý prý jdou. Budu chodit po firmách místo žádat o práci razítko. Možná taky zakopnu a pracovní úraz si přivodím ze své situace vyvodím. Co takhle milenku zkusit venku. Nebo zasadím ředkvičky, pořídím si králíky, ven vypustím slepice. Z hnoje udělám biomasu a tu spasu v kamnech elektriku vyvodím. Nebo na střechu solárka hodím a sebe do sesle. Možná pak půjdu za to do chládku. Co já vím, vědět budu, až to zkusím tuším.
Možná nebudu mít na jídlo, možná ani na nájem, možná taky nebudu, pak pobudou budu.
Ještě, že mi Kalousek s Klausem vypráví, jak se země z bídy vyvede.
Co on asi dovede?
Možná taky hovno jako já.
Možná taky ne.
Vidím ty tváře zklamané, vidím ty tváře kamenné, vidím záři nad Kladnem. Vidím šmejdy nahoře. Vidím šmejdy dole. Proč oni nejsou v oboře či na dvoře.
Možná zkusím být normální, možná jím i budu, co kdo ví snad to někdo dopoví.
Když práce nebude, budu spát a když ona se vyvrbí, uteču.