Kočičí hra

Paní Jitka již delší dobu chtěla ukončit manželství s Milanem rozvodem. Nejvíce jí vadila jeho žárlivá povaha. Nemohla se na žádného muže v Milanově přítomnosti ani usmát. Pokud se jí to podařilo, pokračovala žárlivá scéna ještě doma. Dlouhé a vysilující hádky obvykle končívaly vzájemným fyzickým kontaktem obou rozvášněných partnerů, s mnoha podlitinami a modřinami na různých částech těla. Vítězem v takových soubojích v převážné většině byl Milan. I on se chtěl rozvést, ale stále mu chyběly pádnější důkazy o manželčině nevěře. Byl však pevně přesvědčen, že Jitka není tak zcela bez viny a na svůj okamžik jen trpělivě čekal.

Jednoho parného letního dne se nečekaně vracel z návštěvy od kamaráda. Josef mu půjčil videokameru a Milan se těšil, jak doma natočí blížící se oslavu narozenin své dcery Moniky. Rodina bydlela v přízemí v panelovém domě na sídlišti, s balkonem na ulici. Když Milan procházel kolem balkonu, zpozoroval, že právě teď může získat důkazy o manželčině nevěře. Za záclonou, kryjící otevřené balkonové dveře, bylo totiž vidět, že Jitka není v ložnici sama...

"No jo", přemýšlel Milan a z ulice pozoroval milující se dvojici v ložnici jeho bytu. "Jak to ale provést, abych se do bytu dostal nepozorovaně a mohl si vše nahrát, když už mám tu kameru?" Od slov k činům však u Milana nikdy daleko nebylo. Nápad, jak to udělá, mu vnukla kočka, kterou v domácnosti dlouhou dobu chovali. Setkal se s ní v chodbě domu. "Micinko, jdeme domů?", zeptal se čtyřnohého miláčka. Dobře věděl, že vždycky, když se Micinka vrací ze svých toulek, zaškrábe na dveře a tak se dostane ke své paničce. Micinka oddaným pohledem souhlasila. Vzal ji proto do náruče a postavil ji za dveře bytu. "Tak a ještě připravím kameru..." Pak sedl na bobek a s prstem na spínači čekal. Micinka nezklamala. Chvilku usilovně škrábala na dveře bytu, ale kýžený výsledek se nedostavil. Několikráte zamňoukala, ale ani to nepomáhalo. "Krucinál, už mne bolí nohy", zaklel Milan. Asi ti budu muset trochu pomoci, co říkáš Micinko? obrátil se na kočičku. Ta již znovu škrábala na dveře a mňoukala. Milan jí vydatně ve škrábání pomáhal, videokameru v pohotovosti. Snaha se tentokrát účinkem neminula. "Už jdu", ozval se z předsíně Jitčin hlas. "Micinko, vydrž, mlíčko už máš připravené", pokračovala Jitka a pootevřela dveře. V té době byla oděná jen spoře, protože partner v ložnici stále ještě čekal na pokračování jejich vzájemné "krásné pohádky". Ke svému překvapení však Jitka zjistila, že do bytu se nevrací jen Micinka. "Ty k...", uslyšela hlas svého manžela, "já věděl, že tvoje věrnost je jen předstíraná, teď konečně mám důkaz pro soud". Následovalo několik dalších nepublikovatelných nadávek. Než se Jitka vzpamatovala, Milan stačil zadokumentovat všechno, co potřeboval. "Co tady ten člověk dělá?", nechápavě se z postele v ložnici dotazoval zamilovaný Honza. Jitka mu totiž zamlčela, že je vdaná. Honza situaci pochopil, až když i jeho, zcela bez oděvu, natáčel Milan na videokameru. Tak rychle se snad v životě neoblékal. "To bych od tebe nečekal", zklamaně se obrátil na Jitku. "Vysvětlím ti to, promiň!" slyšel plačtivý Jitčin hlas.

Situace mezi Jitkou a Milanem se mezitím přiostřovala. Na vysvětlení Jitky, že šlo jen o neškodnou zábavu, Milan nepřistoupil. Všechno vyvrcholilo bouřlivou hádkou, při níž Jitka utržila několik facek. Následovala honička obou po bytě, kdy Jitka chtěla zničit pořízený videozáznam. Jeji snaha však zůstala marná. Podařilo se jí jenom utrhnout kryt objektivu videokamery. Dalšímu hlučnému řádění obou manželů zabránili až policisté, které do domu, ze strachu o život Jitky nebo Milana, přivolali sousedé.

"Kočičí hra" tedy skončila neslavně. Zůstalo jen otázkou, kdo ji vlastně vyhrál. Byl to Milan, který konečně získal důkazy o Jitčině nevěře? Nebo Jitka, která mohla bezpečně prokázat, že ji Milan fyzicky napadl a zranil? Bez šance na výhru nezůstal ani Honza. Ten využil situace a se zbývajícími svršky v ruce přes balkon z bytu utekl. Jen Micinka jako rodinný miláček, přežila všechno bez úhony. Přes rušné dění kolem ní v klidu vypila příděl mlíčka a spokojeně si vrněla ve svém pelíšku.

Na projednávání tohoto jistě svým způsobem nevšedního případu před přestupkovou komisí však nakonec nedošlo. Jitka nedala souhlas se stíháním svého manžela. Inu, i takový je život.