Pro Bíšu

Ahoj a zdravím. Rád bych se zeptal jaký je život modly? Usmívám se, však to jistě pochopíš. Čím, že sis to vysloužil tedy zasloužil. Dobře si ty asi žil. A věci vidíš takový jaký sou a nebo by měli být. Seješ tu kulturu jako manželka brambory. Z jedné jich je klidně tucet. Pak se to všude valí a válí. Jednou sem Tě osobně i viděl v Počátcích. Přišel si mi normální. Normální není tedy běžné je z toho poznatek. Je pravdou, že když nějaké to dílko okomentuješ tak mám radost ať už pochvalně či nechval mě. Stojíme Ti za to nás číst. Asi si vzdělaný jako já šikovný. Dnes jsem třeba svařil čtyři brány ke garáži. Opravuji auta, počítače, řežu sochy, jezdím na vodu i motorku. Hodně taky piju, mám na to pár přátel. Taky mám děti, dnes dceři vezu starší nové auto. Tak mám psy, ženu, chalupu Vás. Mám toho hodně. Dávám ještě víc. A moje svíce hoří, co bude, až dohoří? Trochu skromnosti? Proč? Já vím, co mám je škoda, že to vím jen já. Vše je něčím vykoupeno. Sem trošku nemocný a tak tedy i bezmocný. Seru na tělo a to se mi vymstilo. Proč Ti tohle vlastně píšu? Asi chci Ti být blíž, možná něco dát anebo si taky vzít. Třeba si jako kominík modlou s knoflíkem. A tak tak.