Výlet s ní

Byli jsme...

Svět kolem nás jakoby se téměř zastavil a já vnímal každý její pohyb. Jako bychom byli jedna bytost, cítil jsem její tep, tlukot jejího srdce a očima sledoval každý jemný pohyb jejího těla.
Tak sladce podřimovala.

Její rudé rty pomalu vydechovaly štiplavě chladný ranní vzduch a já byl ztracen v tom magickém okamžiku. Bylo to kouzelné divadlo, které jsem jako malý kluk pozoroval téměř bez dechu, tak jsem se bál, že bych snad i jen malým pohybem mohl nymfu ze sna vytrhnout, a tak pokazit moment, v němž jsem spatřil význam celého žití.

Zrovna ve chvíli, kdy jsem se začal shánět po další dece, kterou bych přikryl její křehkou nahotu, pootočila hlavu.
Jen na malý moment otevřela oči, sladce se na mě usmála a přitiskla své tělo k mému. Pro tuto chvíli jsem byl bohem.
Drogy kolovaly v našich žilách a já znova políbil ohnivé rty té démonické krásky.
Koupal jsem se v rozkoši a krása celého světa srazila se do toho jediného momentu. Mohly to být minuty... nebo i hodiny. Tu noc čas neplynul tak, jak je to běžné.

Probudila se a svůj pohled upřela na mne. Zadívala se na mě pohledem sukuby z dávných bájí a já se vznášel v moři dokonalosti. Byli jsme jako dva démoni. Bez falešných bůžků jsme byli všemocní ve světě, který jsme si sami stvořili.

Nebyly myšlenky. Nebyl totiž čas, ve kterém by mohly plout.

Přirozené lidské smysly byly zmatené... nebyl jsem schopen vnímat nic než krásu nás samých. Energii dvou mladých lidí rozhodnutých brát si plné doušky sladkého nektaru života.

Hluboké opojení z té noci bylo nekonečné a jako žhavý rubín zůstane ve mně zářit a hřát mé srdce navždy.