Jak jsem se popral s mikrovlnkou

.

Měl jsem hlad. V ledničce jsem našel jitrnici. Dal jsem ji na talířek, jak už jsem to viděl mnohokrát dělat svou ženu. Talířek jsem vložil do mikrošky, zapnul ji naplno a na tři minuty.

Když trouba cinkla, otevřel jsem dvířka a zjistil, že jitrnice zmizela! Jen dvě špejle a kousek střívka. Pak jsem si všiml, že vnitřní stěny trouby již nejsou bílé. Tady je! vykřikl jsem radostně. Seškrábal jsem na talířek jitrnici a shledal jsem s uspokojením, že se téměř nic neztratilo. Po chvilce jsem si ale všiml, že na talíři toho mám dokonce více, než by odpovídalo jedné jitrnici. Objevil jsem zbytky guláše asi týden starého. Táta mi říkal, že guláš je dobrý až třetí den. Po sedmi dnech tudíž musel být suprový! Na talíři jsem identifikoval i špagety s milánskou omáčkou. Ty u nás byly předevčírem. Na nich se nic nemůže zkazit, v duchu jsem se ujišťoval. Porci doplnil zbytek ovocného knedlíku, bohužel už bez meruňky.

Abych jídlo ozvláštnil po čínském způsobu, posypal jsem ho slanými arašídy. Snědl jsem to se sebezapřením.

Přece nevyhodím svůj první pokus v kuchyni. K večeru jsem už věděl najisto, že to byl i můj poslední pokus s přípravou jídla. Tři dny mi trval přechod na normální stravu a mikrovlnou troubu beru jen jako trpěného přítele své ženy.

.