Mlhovina Fernetu

Den „blé“ a tak večír to snad spraví. Na stůl lístek, že kafe chutná líp venku než doma a že přijdu nějak kolem desátý. Čau.
Stará dobrá hospoda „U šohaje“. Jsme všichni.
Čtyři piva, prosím… a frťany. Velký. Dík.
Hele, ta barmanka nějak zestarala. Andy pamatuješ: vyhlíd jsem si jednou dámu za bárem..?
Ještě čtyři velký a jaký máte červený?
Jen si dej, seš bledej. Až si dáš, budeš jak beroušek sedmitečný a pudeš do támhletý slečny?
Jéé, neva, že říkám hostinskýmu Tomy, když je Tim?
Pánové a krásko, zavíráme.
Přesunem se k Sadymu. Dneska noc nebude jepičí…
Tý voe zavříno. Padáme do přírody!
Neječ…
bacha, poldové...
berem kramle!
Bylo nad ránem, když jsem se potkala s Cyranem. No, vono se to tak trochu protáhlo.

Byt jsem opustila s hlomozem rytíře v brnění. Co jako? Ať každej nemakačenko v baráku ví, kdo se tady živí poctivě. Honem fachčit.
Namísto prvních paprsků zívajícího slunce, alkoholový opar. Mlhovina Fernetu říznutá moravskými vinicemi. Pravá, levá… furt se de.
Tma přede mnou, tirák za mnou…
Záblesk dětství
a „Sluníčko, sluníčko kam poletíš? Do nebíčka nebo do peklíčka? Mamííí!“
Síla, síííla…
Bože!
Proč jsem celá bílá?
Hodný holky přijdou do neb…nee…ne…

Doktore! Koukněte…

/V----/V----/V----/V----/V------------------------------

Do nebe nebo do pekla?
Pane!
Já nezhřešila…