Hroznou moc má nemoc

Raní cvrkot motorových pil přičítám snaživému sousedovi.
Ležím tedy bez výčitek dále.
Po procitnutí se jdu podívat na původci hluku.
Je brigáda a čistí se obecní příkopy.
Kácí se náletové dřeviny a tyto se pálí.
V potůčku rostou doutníky a je tam i mnoho bahna.
Beru si holínky motorovou pilu plním benzínem a olejem.
Jdu pomáhat.
Tahám poražené kmeny do ohně, kácím a nakládám na traktor.
Vyvážím i na mém traktoru.
Vím, že mám rýmu.
Rosím se není mi dobře.
Přemáhám se a zbytek dne odpočívám tady u internetu.
Bolí mne klouby, jsem unaven, smrdím.
Jdu se podívat jak je příkop uklizen.
Je, je to paráda.
Hodně lidí, hodně muziky.
Zde se pracuje bez politické příslušnosti i nároku na odměnu.
Žádáme jen změnu, aby voda odtékala kudy má a krajina líbila se nám.
Pouštím zprávy nikdo nedělá jen John, Bárta a co já vím kdo další mají odejít. Prý dělali co neměli a ti co nic nedělali ti mají jít v tom pokračovat aby nebyly změny.
Ničemu nerozumím, snad jen tomu, že když někdo dělá tak se něco děje.
A já nemůžu, není mi dobře.
Udělám si čaj, zase s rumem.
Acylpirin došel.
Jen abych nepošel.