Rock´n´Roll

Už to tu bylo zase. Seděl jsem na zadním sedadle auta a snažil se udržet obsah žaludku v sobě. Blížili jsme se k té malé hospůdce a já věděl, že budu muset vystoupit co nejdřív. Zvracel jsem na chodník a přemýšlel jsem, jaká to bude sranda, až budu hrát. Chlapi nanosili dovnitř aparaturu a mě na dvě hodiny uložili v kumbále. Zdálo se mi o jakési šílené žirafě. Hned co jsem se probral a došlo mi, že zem opravdu neovládly žirafy, jsem si šel pro pivo a obhlídnout osazenstvo. Bylo úplně plno a většina lidí už byla mimo.

Začali jsme asi kolem jedenácté. Chlapi řezali do kytar jako pominutí a já měl co dělat, abych se udržel na nohách.
Všichni byli nadšení, lidi křičeli o přídavek a chlapi na ně za odměnu řvali taky. Ostatně jako vždycky. A taky jako vždycky mi to bylo jedno. Sebral jsem se a šel k baru pro pivo, lidé mě plácali po zádech a ukazovali vztyčený palec. Oplácel jsem jim jejich úsměvy, i když jsem je nechápal.
Kdosi mě zatahal za rukáv. Blondýna. Fakt pěkná, abych pravdu řek.
„Ahoj, viděly jsme tě hrát. Byli jste fakt skvělí. Nedáš si s náma drink?“
Teprve v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsou vlastně dvě.
„Jasně, proč ne.“
Došel jsem k baru, z každé strany ověšený jednou kočkou a alkohol mi dopřál pocity boha. Je to dobrý na ego, zvlášť po rozchodu.
„Co piješ?“ zeptala se mě modrooká.
„Whiskey.“
Jen se usmála a začala zběsile mávat na číšníka. Hnědooká mne dloubla do žeber, usmála se, podala mi ruku a řekla: „Já jsem Elie.“
„Těší mě Elie. Mně říkají Jack.“
„Byli jste vážně úžasní. Jak často tak asi zkoušíte? Takový úžasný kluci jako vy určitě musí mít spousty holek, že jo?“
Měl jsem jasno. V hlavě nasráno, ale tělo pěkný. No aspoň bude sranda.
Odpověděl jsem a dostal svůj oblíbený drink. Ještě chvíli jsem seděl ve společnosti těch dvou krásných dam, když mě život opět překvapil.
Seděl jsem na barové stoličce, držel drink a na má ramena střídavě dopadaly dlaně obou krásných slečen, když mne někdo objal.
Pěkně oblečená, o něco starší než já naprosto klidným hlasem pronesla: „Tak tady jsi zlato, prosím tě, objednej mi víno.“ Dřív, než jsem cokoli řekl, byly obě poběhlice pryč.
„Ahoj, já jsem Sára.“ Měla naprosto okouzlující úsměv a šílené oči.
„Sakra, vždyť já tě neznám.“
„Kdybych nepředstírala, že jsme tu spolu, nikdy bych ty dvě od tebe nedostala.“
„A jak víš, že nechci, aby tu zůstaly?“
„I kdyby, teď už jsou pryč.“
Usmála se na mě a já věděl, že nebudu litovat toho, že odešly. Byla nádherná. Rudé vlasy jí sahaly až do půlky zad a oči měla zelenější než jarní louka. Seděli jsme sami dva u stolu celé hodiny a povídali si. Stále jsme si měli co říct, připadalo mi, jako bych ji znal celou věčnost.
Podíval jsem se na hodinky a zděsil se. Poslední autobus domů mi jede už za dvacet minut!
Pomalu jsem se smiřoval s myšlenkou, že dnes večer budu v posteli opět sám a řekl jsem jí to. Ona se naklonila ke mně, tak abych výstřihem viděl úplně všechno a zeptala se: „ A nechceš přespat u mě?“
Ještě dřív než jsem se nad tím zamyslel, slyšel jsem sám sebe, jak odpovídám: „To bych moc rád.“
Koupili jsme si lahev vína na cestu a vyrazili. Po patnácti minutách cesty jsme se museli zastavit pro další lahev. Políbila mě a otevřela dveře. Překročila práh, ohnula se a začala si rozvazovat tkaničky. Přede mnou byl najednou ten nádherný zadek a já nemohl odtrhnout oči. Dobře věděla, že se dívám a dělalo jí to radost. Sundala si boty, otočila se a na tváři se jí roztáhl úsměv, když viděla, že pořád sleduju to místo, kde ještě před chvílí byl její zadeček. S andělsky nevinným výrazem se mi omluvila, že rodiče nemají rádi, když někdo spí v jejich posteli, a tak že budu spát v posteli s ní.
Nemusím snad říkat, že mi to opravdu moc nevadilo.
Ukázala mi postel a šla do koupelny. Sundal jsem si triko, postavil se k oknu a zapálil si. Vychutnával jsem si každé potáhnutí toho svinstva až do chvíle, kdy mne úplně nahá objala a začala hladit po těle. Otočil jsem se k ní a políbil ji. Líbala jako ďábel. Neskutečně hladová a nadržená. Obtočila nohu kolem té mé a strhla mě na postel. Převrátila mě na záda a sundala mi kalhoty.
Až do rána jsme nespali.

Probudila mě v poledne. Bolela mě hlava. Stála vedle postele jen v tenké košilce a se snídaní na podnose. Usmál jsem se.
„No to je mi teda ráno.“
„Dobré ráno.“ Řekla, položila tác s kouřící slaninou a vajíčky a políbila mě.
Než jsem se ke snídani dostal, byla už studená.
„Byl to opravdu vydařený koncert,“ řekl jsem a nabral si plnou lžíci míchaných vajec.