Příšerně sprostá stať labilního úchyla

Velkej, tlustej a dlouhej kápo naháněl panovačně ostatní. Labilní ryba, byl to ON, plaval chvíli jedním směrem, náhle se otočil a záměrně pronásledoval nejbližší rybu za ním. Vzhledem k tomu, že byl v hejnu očividně ten kdo určoval směr, kam se bude plout, vždy se vydal jedním směrem a nalákal tak ostatní, pak se s nasraným výrazem a neskutečnou rychlostí otočil, osočil na nejbližšího za sebou. Vůbec sem nezapochyboval nad tím, že chtěl aby rybka co do té doby vesele plula za ním, do něj narazila a on měl jasný a nevyvratitelný důvod okousat ploutve, nebo jak se ryby vlastně sobě navzájem mstí.Jako když jdete plnou ulicí lidí, co jdou ve čtyř stupu po úzkým chodníku a vy jste už téměř na kraji a je ani nenapadne zpomalit nebo vám uhnout ba ani se podívat,přičemž ví, že jdou přímo proti vám, že zabírají celou cestu-ne aby vás napadlo uhnout!jsou zvyklí, že jim lidi uhýbají-jsou připraveni se bít a ve většině případů to dělají právě kvůli tomu-hledají záminku. Jenže oni nejsou v právu a to vás musí vždycky hřát, až se do vás pustí. Ale ještě předtím než se na vás možná sesypou -říkám možná, protože spousta z nich je jen banda arogantních břídilů- zpevníte celý tělo, zatnete všechny svaly a trochu natočíte rameno. Připravíte se na náraz, co jinýho taky chcete dělat, říkat zdovolením proti jdoucím roztahovačným zmrdům - ještě by se Vám vysmáli. Takže tenhle rybí zmrd tohle dělal celé dlouhé minuty, co jsem ho vydržel pozorovat. Dával zbytku rybiček v hejnu jasně najevo, kdo je v hejnu šéf, šéf s velkým Š. Největší šulin ze všech akvárkovejch čuráků. požíral bubliny svých vlastních prdů. nebo jsem si to aspoň říkal abych se ještě víc vybouřil, a v hlavě mě běhaly vzpomínky na jeho lidský obdoby a já jako pomstu za všechny ryby v hejnu a v tu chvíli i za všechny lidi si stáhnul kalhoty a s vítězným úsměvem na tváři mával svým pérem před akvárkem, tak aby ho viděl, a uvědomil si kdo je v její domácnosti král.