What I´ve done

Všude okolo duněla hudba, ale Sam se nudila. V prstech otáčela prázdnou skleničku od vína na dlouhé stopce a pozorovala posledních pár kapek, jak se znuděně povalují na dně. Byla v existenční krizi. Asi byla špatná herečka. Dlouho nedostala pořádnou roli. Poslední co si na prknech zahrála byla mrtvá liška v trochu schizofrenické hře nevhodné pro epileptiky. Plno blikajících světel a šepotu a uprostřed toho mrtvá liška. Tenhle klub byl vlastně něco podobného. Hlasitá hudba, barevné reflektory a kolem lidé, kteří po sobě sice křičeli, ale přes hulákání oldies vypalovaček to znělo jako šepot. Přitočila se k ní uřícená kamarádka a s úsměvem ji objala.
„Sam, co ty tady děláš?“ Zařvala ji do ucha.
„Pokouším se přijít na jiné myšlenky.“ Odpověděla ji.
„Aha, a jak to jde?“ Kamarádka se smála, asi si myslela, že to byl vtip, ale nebyl.
„Nejde.“
„Tak to jo, tak já zas jdu!“ Masa lidí tlačící se na parket strhla Lucy sebou.

A pak se změnil vzduch. Byl těžký jako cigaretový kouř v rockovém klubu. Zvyk kytary, jako když se hází perly na zeď. Lidi se začali vlnit v rytmu Zombie od Cranberries. Kdy by tady ten song čekal. Rozhlédla se, aby zjistila, že tahle píseň roztančila více lidí, než předchozí "hity", což ji velmi potěšilo. Měla chuť na další sklenku vína a tak koukla na frontu u baru. V zápětí se ji silně rozbušilo srdce a naskočila husí kůže. Spatřila tam stát mladíka opřeného o pult. Stál bokem k ní, takže viděla jen jeho profil. Delší kaštanové vlasy už na pohled hebké jako hedvábí dlouhé, až kousek pod bradu. Jemný, rovný nos, hladká tvář. Jeho oči byly jiskřivé, buďto tmavě hnědé, nebo černé a tak jasné ve světlém obličeji. Měl na sobě černou košili rozepnutou zhruba na dva knoflíčky. Opíral se o pult a živě diskutoval s barmanem, přičemž se několikrát srdečně zasmál. Když to udělal, zhoupl se trochu dozadu, zaklonil hlavu a oči se mu sevřely ve veselé štěrbinky.
Sam cítila jak ji srdce tluče až v krku a hudba vytvářela takovou atmosféru, že ji z toho běhal mráz po zádech. Stále ho hypnotizovala pohledem, až to možná ucítil a nepatrně natočil hlavu, aby ji periferně jedním očkem zahlédl. Do tváří se ji nahrnula krev a bušila ve spáncích. On se pousmál a znovu se dal do hovoru s mužem za pultem, ale v jeho gestech a výrazech bylo poznat, že si je vědom toho že ho Sam pozoruje. Každou chvíli na ni sklouzl pohledem, jen koutkem oka.
Měla dilema. Sedět tady a čekat? Třeba za ni příjde na skleničku, ale ona má tu svoji prázdnou, což byla dobrá záminka k tomu dojít si na bar a třeba prohodit pár slovíček s panem tajemným.
V duchu se vyburcovala a pomalu odsunula židli. Slezla z barové židličky a chystala se opustit svůj stolový přístav, když se k ní on otočil čelem a chystal se k ni jít. Tu chvíli kdy si ho prohlédla a zareagovala by si nejraději vrazila. Jeho obličej totiž nebyl krásný a souměrný. Levá tvář, která ji byla předtím skryta byla znetvořená hrubými jizvami. Koutek měl stažený do děsivého šklebu snad jen nos byl částečně ušetřen, zato oko nad ním bylo kalné, bledé a snad i slepé, přeťaté i s víčkem tlustou jizvou.
Sam při pohledu na něj sebou instinktivně vyděšeně trhla, čehož o setinu vteřiny později zalitovala. Jeho oči posmutněly a zdravý koutek úst, který se ještě před chvílí smál klesl.

"Co jsem to provedla?!"

Pomyslela si a sklopila na okamžik oči, ale když je zvedla a chtěla se na něj usmát, už tam nebyl...