Odjezd a skleróza

Odjezd
Nastává chaos, nutí mne ze sebou cosi dělat.Vím, že na něco určitě zapomenu jen bohužel ještě nevím na co.Vždy se něco najde.Pořád říkají kolik zbývá času do odjezdu, není ho mnoho, já to stihnu, dám si ještě kafe, pak se připravím.Nápoj je dost horký, foukám, stejně se však spálím.Vyprsknu a mám oblečení zralé na výměnu.Hledám, co si na sebe vezmu, nic nemám vše mám zabalené sebou.Zkusím kafe smýt a zůstává mokrý flek, přímo v rozkroku.Vypadám jako kdybych to nestihl, opak je pravdou.Vezmu fén, suším skvrna se ztrácí a její okraje nabírají kontury.Musím už jít tak tedy jdu.Přicházím akorát, jen nevím zdali jsem vypnul fén.Asi jo.Zamknul jsem je další duševní otázka,.podvědomě sahám do kapsy klíče mám tak minimálně je zabouchnuto i když kdo ví.Kufr, peníze, hadry vše mám.Přijíždí vlak bohužel není sám.Je na první třetí i čtvrté koleji.Já jsem na první.Napadá mne že mám docela na výběr kam pojedu.Snažím se rozpomenout kam a proč jedu nic mne nenapadá.Sahám do kapsy, že zavolám manželce kam to jedu a nemám telefon. Jdu do budky chci volat nemám však drobný.Po rozměnění pokus opakuji.Jen neznám číslo to mám v telefonu.Kašlu na to a jdu do nádražní občerstvovny dám si pár piv a nějaké rumy.Je mi jedno kam pojedu vlezu tedy do nejbližšího vlaku.Vůbec nestaví nemám hodinky ale byl jsem už čtyřikrát na toaletě. Usínám Po probuzení nic nemám ani kufr ani bundu.Ale měl jsem to vůbec.Vystupuji na zastávce kde to neznám to mi nevadí.Mám hlad a žízeň jdu tedy rovnou do hospody opakuji včerejší menu.Motám se i hlava nevím kam půjdu, nevím odkud jsem přijel.Tady se mi líbí.Třeba mne najdou daj mne do útulku jako psa a zase si mne někdo vybere domu.Už aby to bylo.