Potkali se, seznámili a rozešli... podruhé

,,Dávej bacha, sakra!”
,,Pardon, omlouvám se, pane Lavička. Uklouzlo mi to na ledě.”
,,No… Počkej, pomůžu ti to zvednout…”
,,Děkuju.”

-

,,Jau! Uf…”
,,Promiň, neviděl jsem… tě…”
,,To už je podruhý… Hej, ty jsi ten…”
,,To budu asi já. Ukaž, zvedej se, budeš mokrá z tý břečky.”
,,Už jsem, ale to nevadí. Ráda tě vidím. Kolik to je? Čtyři měsíce?”

-

,,Myslela jsem, že se mi to jenom zdálo.”
,,Co? Že jsme se potkali?”
,,Nezbyla po tobě ani stopa.”
,,Neměl jsem to v plánu.”
,,Nechceš o tom mluvit?”
,,Vlastně…”

-

,,Nikdy by mě nenapadlo, že to někoho baví…”
,,Lidi dělají praštěnější věci.”
,,To jo…”

-

,,Proč mlčíš?”
,,Poslouchám jak se směješ…”
,,Proč? Co je špatnýho na mým smíchu?”
,,Přemýšlím nad tím, ale nic mě nenapadá.”
,,Nech toho!”
,,Co jsem řekl špatně?”

-

,,Ty nerada slyšíš komplimenty, co?”
,,Nevím, co na ně odpovídat…”
,,Není na to sice návod, ale můžu tě to naučit.”
,,Proč? Stejně se zase neuvidíme.”
,,Je to důvod, proč tady zůstat o něco dýl…”

-

,,Kvůli tomu jsi tu byl tak dlouho? Abys mi řekl, že mám vždycky poděkovat?”
,,A co si myslíš ty?”

-

,,Budu muset jít…”