Potkali se, seznámili a rozešli... potřetí

,,A co je zač?”
,,Já vlastně ani pořádně nevím, mami…”
,,Něco o něm snad víš, ne? Jak se jmenuje?”
,,Heh…”
,,Co?!”

-

,,Asi už ho vážně nepotkám…”
,,To je správná řeč, odpoutej se od něj. Zapomeň.”
,,Ale to nejde.”
,,A když se nevrátí? Chceš kvůli němu zahodit…”
,,Fajn, fajn… dobře.”
,,Napij se a vypni na chvíli. A pojď na parket, nebudu tu sedět jak dřevo.”

-

,,To je v pořádku, mami. Jsem v pohodě.”

-

,,Já nemůžu, to prostě nejde!”
,,Aspoň na chvíli, prosím, smutně koukám. Dlužíš mi to.”
,,A za co?”
,,Za to, že jsem tvoje nejlepší kamarádka. Půjdeš se mnou.”
,,A kam že to?”
,,Na zápas. Hraje bráška. Teď se obleč.”
,,A co?”
,,Hlavně bundu. Je zima.”

-

,,Je to rok… ach jo…”
,,Nevzdychej a jásej, když dají branku.”
,,A jak mám vědět, kdo jsou naši?”
,,Bílí. Teď! TEĎ!”
,,Super, gól…”
,,Zníš jak leklá ryba.”

-

,,Zlato, návštěva!”
,,Vždyť říkala, že přijde zítra… Nemám na ni náladu.”
,,Teda, já si nemyslím, že to je…”
,,Tak kdo?”

-

,,Říkají, že jsem si tě vymyslela.”
,,Kdo to říká?”
,,Psycholožka.”
,,A ona tě zná jako já?”
,,Ne, možná líp.”
,,Tomu nevěřím.”

-

,,Nejsi přelud?”
,,Proč si to myslíš?”
,,Nevím… Jak se jmenuješ? Povíš mi to?”
,,Vážně to chceš vědět?”

-

,,A kdy se vrátíš?”