Potkali se, seznámili a rozešli... počtvrté

,,Tati?“
,,Ahoj, beruško…“
,,Tati, co tady děláš?“
,,Měla by ses probudit, dceruško. Otevři oči.“
,,Co to říkáš?“
,,Otevři je!“

-

,,Tak vzbuď se!“
,,Co… je?“
,,Házíš tu sebou jako bys měla záchvat. Co se ti zdálo?“
,,Mami? Co… Kde je táta?“
,,Zlato… Tatínek je přeci mrtvý.“

-

,,… a pak jsem se probudila a máma mi oznámila, že táta vlastně umřel.“
,,Aha. Mluvily jste o tom spolu někdy? Po té noci?“
,,Ne, nikdy. Myslíte, že jsem se vážně zbláznila? Povídám si ve snu s otcem a…“
,,Myslím si, že se to stává spoustě lidí. Zdá se ti o otci, protože ti chybí. Nějaké psychické vypětí způsobilo, že ti schází více než před tím.“
,,Ale jaké vypětí?“
,,Co ten tvůj bezejmenný přítel? Ukázal se?“
,,Ne.“

-

,,Paní doktorko, myslím, že je opravdu nemocná, a že by neměla…“
,,Prosím, jsem slečna. A vaše dcera je – pokud vím – fyzicky zdravá. Možná trochu rýma, ale to je vše. Raději byste se měla zaměřit na její duševní stránku. Něco je v nepořádku.“
,,Ale co mám dělat?“
,,Pomoci jí dostat se z toho zmateného stavu. Její nemocná psychika by se mohla odrazit i na jejím zdraví.“

-

,,Oni si vážně myslí, že mi přeskočilo.“
,,A co na to ty?“
,,Já přece vím, co mi je. Ten kluk existuje. Vsadím na to krk.“
,,A uvažovala jsi nad tím, že si ho jen vymýšlíš?“
,,Co to meleš?“
,,Myslím, že potřebuješ lásku.“
,,Tu přeci mám. Mám vás všechny a…“
,,Nemyslím tuhle lásku, trdlo.“

-

,,Ale tak co mám dělat? Proč mi neporadíte?“

-

,,Najdi si někoho, kámo. Říkám ti to narovinu a myslím to upřímně.“
,,Ale já nedokážu být s někým jiným.“
,,Copak jsi s ním? On je skutečný? Můžeš se ho dotknout?“
,,Najednou tě to zajímá… Nevím, dlouho jsem ho neviděla.“
,,Tak ho přivolej!“
,,Jak? Hej, imaginární příteli, přijď se na mě taky podívat!“

-

,,Ahoj. Dlouho jsme se neviděli, viď?"
,,Tys mě slyšel?"