Potkali se, seznámili a rozešli... popáté

,,Vážně? Kecáš!“
,,Ne. Vypadám na to?“
,,To je dobře, ne?“
,,Já nevím… Co mám dělat?“
,,Zkusit to! Jednoznačně. Třeba je fajn, třeba tě má vážně rád a chce, abys měla ráda ty jeho.“
,,Fajn… třeba… a když ne?“
,,Pořád máš toho svýho přítele…“

-

,,Už tu zase není.“
,,Zase zmizel?“
,,Unavuje mě to. Když se ho snažím nějak přivolat… Nejde to. Tvrdí, že mě neslyší. Jak by mohl… Jsem úplně mimo. Tak existuje nebo ne, mami?“
,,Zlato, já si myslím, že by ses měla soustředit na toho chlapce… Jak se jmenuje?“
,,Kuba. Pozval mě na rande.“

-

,,Jak poznám, jestli jsem zamilovaná?“
,,To prostě poznáš, kámo. Hele, tys nikdy nebyla zamilovaná?“
,,Byla.“
,,Do něj? Toho, co nemá jméno?“
,,Určitě ho má! Jen mi to nechce říct…“

-

,,Čekal na mě, mami.“
,,Kdo? Kuba? A kde?“
,,Ne, byl to on. Na zastávce. Vrátil se.“
,,No… to je… skvělý.“

-

,,Můžu to zkusit?“
,,Neuspěješ.“
,,Tak můžu?“
,,Klidně…“

-

,,Ty ses ho ptala? Na tyhe věci se nemáš ptát. Byl to jenom dotek, ne?“
,,Právě že nebyl…“
,,Cože? Tak co to bylo? Tys po něm hnedka vystartovala?“
,,Přestaň si z toho dělat srandu! Necítím ho. Jako… jako by byl duch.“
,,No, tím se všechno vysvětluje. Ty miluješ Kubu a toho kluka sis vymyslela.“
,,Nevymyslela.“
,,Ach jo.“

-

,,Přestaň už s tím divadlem!“
,,Nekřič na mě.“
,,Štve mně to! Ten kluk neexistuje! Vymyslela sis ho, protože jsi chtěla přítele. Teď máš Kubu! Co ti chybí?“
,,On není vymyšlený.“
,,Je!“
,,Není!“
,,Nebuď tvrdohlavá!“
,,Nejsem. Cítím ho."