Potkali se, seznámili a rozešli... poosmé

,,Jako bych byla šílenec!“
,,Uklidni se.“
,,Neuklidním! Chtějí mě zavřít!“
,,Sedni si sem a dejchej. Neřvi.“
,,Budu… budu tam zavřená a sama. Úplně sama a… ty zmizíš…“
,,Třeba ne. Možná budeme spolu.“
,,Možná? Nebo určitě?“
,,Vážně to chceš vědět?“
,,Přestaň s tím.“

-

,,Tvrdí, že jsem schizofrenik nebo co.“
,,Ale ty víš, že nejsi, ne?“
,,Vím. Jsem normální. To oni tě neznají. Kdybych…“
,,Ne.“
,,Mohla bych to jenom zkusit. Ukázat jim tě… Prosím.“
,,Ne.“
,,Všechno by bylo jednodušší. Už by mě nechtěli poslat pryč.“
,,Bylo by to jako s tebou. Nemohli by mě cítit hned napoprvý a podruhý by odmítali se mě dotknout. Mysleli by si, že jim taky přeskočilo.“
,,Třeba jsem vážně blázen. Vždyť mluvím se svým mrtvým tátou… a chodím s někým, koho ostatní nevidí.“
,,Ale ty mě vidíš, ne? Cítíš mě…“
,,Nech toho… Ne… Máma je vedle… Nech…“

-

,,Jsi si tím jistej?“
,,Co je to za otázky? Proč tolik pochybuješ?“
,,Zbláznila jsem se. Od úterka mám objednanej pokoj.“
,,Chtějí nás rozdělit.“
,,Chtějí moje dobro.“
,,Chtějí nás rozdělit.“
,,Pro moje dobro.“
,,Jo, pro tvoje dobro.“

-

,,Povede se jim to? Rozdělí nás?“
,,Nevím. To záleží na tobě.“
,,Co mám udělat?“
,,Věř mi. Věř v moji existenci.“
,,A když mi vymyjou mozek?“
,,Přestaň pochybovat.“

-

,,Bečvářová! Večerka je v devět!“
,,Už jdu…“

-

,,Klid… Klid, ty nejsi blázen, holka. Klid. Podívej se na sebe a řekni, že jsi blázen. Vidíš? Nejde to, nejsi… Panebože!“
,,Rád tě vidím.“
,,Lekla jsem se tě.“

-

,,Jak ses sem dostal?“
,,Normálně.“
,,Normálně?“

-

,,Ty vážně neexistuješ?“