Potkali se, seznámili a rozešli... podeváté

,,Bečvářová? Bečvářová! BEČVÁŘOVÁ!”
,,Co je? Neřvěte tak…”
,,Co tam děláš tak dlouho?”
,,Co se asi dělá na záchodě? Obyčejně se vykonává…”
,,Marš na pokoj!”
,,Copak jsem pes?”
,,Cos říkala?”
,,Nic, nic… že už jdu.”

-

,,Dementní, blbej, zatracenej systém… Copak jsem šílenec? Copak nemám žádný práva? Jak mě sem mohli zavřít? Vlastní máma mě sem pošle a ani jí nenapadne, že mi třeba vážně přeskočí a jenom se kouká, jak mi vymejvaj mozek!”
,,Už jsi klidná?”
,,Promiň.”
,,Neomlouvej se. Pojď ke mně…”

-

,,Mami…”
,,Panebože, ty vypadáš příšerně!”
,,A divíš se mi? Je to tu strašný…”
,,Zlato, je to pro tvoje dobro. Nemyslím si, že je úplně normální…”
,,Tohle nemá cenu…”
,,Kam jdeš? Přišla jsem teprve před chvílí!”
,,Na pokoj. Aby Volavková neměla kecy.”

-

,,Stýská se mi…”
,,Ani se ti nedivím.”
,,Křičela jsem na mámu…”
,,Víš, možná by si mohla uvědomit, že to tady prostě není dobrý.”
,,Tím, že na ni budu křičet? Naštve se a nechá mě tu ještě dýl.”

-

,,Ještě jsi mi neodpověděl.”
,,Na co?”
,,Existuješ?”
,,Jak se to vezme… záleží na tom, čemu věříš.”
,,Věřila jsem tomu, ale teď pochybuju.”
,,Proč tak najednou?”
,,Možná jsem schizofrenik. Nebo něco takovýho… Nebo je to všechno pravda a ty jsi… nějakej anděl a oni mě upálí za čarodějnictví…”
,,Přes to už se lidstvo přehouplo. Nikdo tě nebude upalovat.”
,,A co když mě upálí morálně? Co když mě odepíšou a budu pro ně mrtvá? To je horší, než umřít.”
,,Není.”
,,Jak to můžeš vědět?”
,,Prostě to vím.”

-

,,Mám propusku… a máma je na služebce.”
,,To je mi líto…”
,,Mně taky. Ale nic s tím nenadělám.”

-

,,Víš, co to znamená?”
,,Co co znamená?”
,,Že máme pro sebe celou noc.”

-

,,Mami?”
,,Zlato, je mi tak líto, že jsem nemohla být doma…”
,,Mami…”
,,Ty brečíš?”
,,Mami, on už tu není…”

-

,,Byl u mě pořád. Pořád byl se mnou…”
,,A teď je pryč?”
,,Ty máš z toho radost! No jasně, to mě mohlo napadnout!”
,,Neřvi. Uklidni se.”
,,Nikdy mi neřekl, jestli je skutečný nebo ne…”

-

,,Prostě neexistoval. Vaše dcera si vymyslela imaginárního přítele, aby nebyla sama. Případ uzavřen.”
,,Není to nějak moc jednoduché?”
,,Jednoduché? Paní Bečvářová, můžete být ráda, že ta holka neudělala nějakou pitomost.”

-

,,Kubo?”
,,Ahoj… Už tě pustili?”
,,Jo. Už.”
,,A dobrý?”
,,Jo, docela v pohodě. Nechceš… třeba na kafe?”
,,Rád.”