Ticho

-Dane?
-Ano, to jsem já. Zdravím vás... jak ste se tu bezemě měli?
-Ale jo... docela dobře... tak povídej, jak bylo ve škole? Zase tě mlátili ti kluci?
-Ne dneska ne... vlastně... dneska to tam bylo docela fajn...
-Co? Počkej, v klidu se tu posaď... tak... a povídej...
-No ne... nic... Prostě, dneska se nic nedělo. Níkdo mě nehonil po ulici ani po chodbách, nikdo mi neukradl svačinu... Lidi ve třídě byli o hodně milejší než jindy... a jeden kluk... Marek... se se mnou bavil...
-Jak bavil?
-No... jako... normálně... prostě si z ničeho nic přisedl o přestávce ke mně a zeptal se, jak de život...
-Jak jde život? Jen tak... počkej... Marek... o tom jsi nám už povídal, ne?
-Jo, to je ten podivín, co sedí pořád v zadu a s nikým nemluví. Ale dneska byl úplně jinej, pohoda... a tak...
-No... dobře... a cos mu řekl?
-Co by? Že dobrý, že život de... a zeptal sem se ho, co jako on...
-A on odpověděl...?
-Že nic moc... že prej se s nim ve třídě nikdo nebaví... tak sem mu řekl, že to znám, že se mnou taky ne... a von, že bychom se teda jako mohli bavit spolu...
-A tys ho samozřejmě odmítl, že ano?
-No... ne... řek sem, že to by bylo dobrý...
-Cože? Proč? Copak jsi zapomněl, co se stalo posledně?
-Hele, Honzu do toho netahej... bylo mi pět... teď jsem už starší...
-Ano, o dva roky...
-Sem starší... a... měl bych mít kamarády svého věku, máma to taky říká...
-A ty samozřejmě vždycky posloucháš, co tvoje máma říká...
-No... většinou...
-Tvoje máma taky říká, abyses nebavil s námi... vzpomínáš? Že musíš své mámě tajit, že s námi stále mluvíš...
-Jo, no... vzpomínám...
-Co říká tvoje máma ještě? Co o nás říká?
-Že nemluvíte... že ste jenom moje vlastní fantazie ve skříny...
-Pěkný... a ty jí věříš?
-Ne...
-Dane? Nám přece lhát nebudeš, že ne?
-Ne... já... já nevím... nevím, co je pravda... chci s vámi dál kamarádit, ale... chci mít taky kamarády ve třídě... chci mít...
-Skutečné kamarády?
-Ne! Chci mít vás... ale i někoho jiného...
-Dane... takhle to nefunguje...
-Já... vím... ale... nešlo by s tím třeba něco udělat?
-Buďto mi nebo on... Přišli jsme, když si nás potřeboval. Když tě ten Honza zmlátil, aby se předvedl před ostatníma klukama... vzpomínáš?
-Nechte toho... pamatuju si to moc dobře...
-A jak se nám teď odvděčuješ?
-Ale já vám nic nedělám...
-Přestaneš se bavit s Markem?
-... Já...
-Co?
-... Ne...
Ticho.
-Jste... halo?... slyšíte mě? Jste tu ještě?... prosím... halo?
Ticho.