Povídky z křesla 5

Co by důchodce, již delší dobu hlídám domácnost. Svědomitě po obědě ulehám na gauč, nedej bůh, aby mi ho někdo odnesl. Většinou mne tam žena najde, když se vrací k večeru z práce. Její poznámky toleruji, protože má pravdu. Dnes však byla v trochu jiném rozpoložení. Pomalu si sedám a mé oči začínají rudnout. Podotýkám, že důvodem byla malá, zrzavá hlavička čtyř měsíčního kotěte. "Ne, to nemyslíš vážně. Kde jsem to kotě už viděl? Ivana, že! Zase někam cestuje a tak šup s ním k nám. To nepřežiji!" "Ale prosím tě! Zase brbláš a když s tebou posledně nechtělo jít na zahrádku, to ti potom chyběly jeho lumpárny." "No jo, to tady byl jenom dva dny. Tohle vypadá na hodně dlouho." "Deset dní, z toho jsou dva dny víkend. Stejně jdeš většinou na fotbal a do šesti na šipky. Což znamená, že je všechno na mně. Tak už nebruč a přivítej se s ním. Musím zaskočit pro nějaké krmení." "Fajn, kup mi prosím tě dvě piva, určitě mi z toho vítání vyschne v krku." Žádná odpověď, jen prudší přibouchnutí dveří. Díval jsem se na kotě, bylo z té cesty v tašce dost unavené. Vzal jsem ho na klín, nebránilo se a já měl pocit, že si mne pamatuje. Položilo si hlavičku na mé břicho a bylo vidět, že mu mírné pohupování dělá dobře. Jenže dýchat člověk musí. V duchu jsem se tomu pousmál. Žena se nevracela, tak jsem se rozhodl jít zalít záhon salátu. Kotě pochopilo, co se od něho očekává a následovalo mne. Trochu se mi pletlo pod nohami, pak ho cosi zaujalo v trávě. Koukám na kotě, které začalo divně poskakovat. Skákalo na všechny čtyři, couvalo, padalo, ale znovu začalo ten svůj taneček. Co tam asi má? Udělal jsem pár kroků k místu, kde ten boreček poskakoval. "Tak to jsem zvědavý, jak si s tímhle poradíš." Ježek, ještě mladík, ale určitě se nebojí. Jeho technika obrany trochu kotě překvapuje. Asi se s ježkem setkává poprvé. Když kotě vyskočí, ježek se sbalí do klubíčka. Kotě neví co se děje a couvá. Několikrát se to opakovalo, než jsem pochopil, že ježek nemíní uhnout z cesty. Nevím ,jak dlouho by tahle přetahovaná trvala, kdyby kotě nezradila nezkušenost. Bolestné kniknutí bylo důsledkem neopatrného seknutí packou proti bodlinám. Pohnul jsem se dopředu. Ježek majestátně kráčel k díře v plotu, zatím co náš hrdina stál jen na třech. Třepal levou přední nožkou, jako když se jí chce zbavit. Bodnutí muselo být citelné! Prohlédl jsem mu packu, krvavý šrám nebyl hluboký, ale byl tam. "Tak pojď hochu, dostaneme drštkovou, tedy přesněji řečeno, dostanu ji já." Náš návrat nepostrádal prvky příchodu z hospody po půlnoci. Žena něco kutila v kuchyni. Tiché plížení do koupelny nám vyšlo náramně. "To bude dobrý hochu, jsi v rukách staré vojny s kurzem lapiducha." Nemaje sebou brýle, začal jsem hledat nějakou lahvičku s desinfekci. "Jo, tohle by mohlo být ono." Nebylo! Kotě ze sebe vydalo zvuk, že jsem ho leknutím pustil na zem. Prudkému otevření dveří se nedalo zabránit. Kotě v panice proletělo kolem ženy, která se poroučela k zemi. Snaha zachytit ji, skončila tím, že jsem celou váhou svého těla ženu zalehl. Na nohy mne rychle postavil srdceryvný výkřik: "Bože, má záda a zadek." Tak to není zase tak hrozné. Ženu bolí záda často,zadek je pružný, víc jsem se bál zlomeniny. Když jsem připravoval auto k cestě na středisko, sedělo kotě na verandě a olizovalo packu. Pozorovalo bedlivě každý můj pohyb, připraveno včas zmizet. Chvíli trvalo, než se žena přesvědčila, že kotě s námi nepojede. Na otázku proč, jsem odpověděl: "Kde budu já, tam samo od sebe nikdy nevstoupí. A co jsem mu vlastně na tu packu nalil?" "Vodu po holení, bůhví co to bylo za prevít. Chudák jeden, proč jsi mi o tom neřekl dřív, nemuselo to takhle dopadnout." "Proto, že jsi měla práci." "No jo, najednou je pán pozorný." Žena se blížila k autu v pozici, kterou mívají sběrači brambor, v hlubokém předklonu. "Máš štěstí, že se nemohu pořádně hnout, on by tě ten ušklebek rychle přešel." No dobrá, kdyby ale věděla na co jsem myslel, tak nevím nevím." Cestou jsem byl docela rád, že kotě u nás zůstane déle. Doufám, že se uzdraví. Nevím, co by udělalo poranění kotěte s Ivanou, ale vím přesně, co by udělala Ivana z mé ženy. Vdovu!