Drogy

„Drogy, drogy a zase drogy? Co na tom sakra vidíš? Nechápeš, že tě to může zabít?“ Bylo ji do pláče, byla nešťastná, milovala ho, ale nenáviděla jeho novou přítelkyni, piko. Copak netušil, kam se řítí?

„Nebreč. Nepůjdeš se mnou do klubu? A nechceš špeka?“ S ničím si nedělal starosti, jen žil svými drogami, ale měl ji rád, i když stejně jako piko… Vzala si od něj jointa a do plic se hrnul kouř, vydechla a za chvíli byla šťastná, bylo jí jedno, že její miláček byl závislý na tvrdých drogách.

Bylo devět, když vyšli do nočních ulic. Měli namířeno do dance-clubu. Dianě se ještě motala hlava a dozníval účinek marihuany. Alex se těšil na dávku. Spěchali, měli sraz s dealerem, stejně jako všichni závislí.

Před klubem byla fronta lidí. Zaplatili vstup a objednali si dvě vodky s džusem a piva.

V deset přišel. Sedl si k baru a objednal si drink. Jmenoval se Michal, ale nikdo neměl odvahu mu tak říkat. Byl prostě Mike! Nejdříve za ním přicházeli dívky, těm prodával zaručeně to nejkvalitnější zboží. Diana přišla na řadu jako třetí. Alex se klepal v koutku, žárlil na Michala, jak ho líbá každá dívka, co něco chce a věděl, že až na řadu přijde Diana tak ho také políbí. Stalo se, jak čekal a Diana mu donesla pervitin. Dal ji balíček s trávou a odešel na záchod.

Diana na ní nebyla ještě závislá, jelikož měla více rozumu než on, ale nechtěla před ním vypadat trapně a tak si občas jointa dala. Pytlíček schovala do kabelky, během chvíli přišel Alex a šli na parket tančit. Tedy pokud se tomu říká tanec. Spoustu lidí se vlnilo do rytmu a někteří i mimo něj, občas se někdo divoce vymrštil jako by z oka vypadla čočka a vlnil se dál.

Po půlnoci se vrátili oba domů, začínala neděle a oni se přes týden moc nevídali. Ona studovala na střední škole a on pracoval jako automechanik. Jen víkend si takto užívali. Byli mladí 17 a 19. Neplánovali budoucnost…


O dvacet let později…

„Dobrý den, jsem vaše psychoterapeutka a měla bych vás motivovat k novým cílům v životě bez drog, který jste se rozhodli žít. Jmenuji se Diana Horáková, můžete mi tykat a teď se mi představte vy, a povězte mi, co vás baví, kromě braní drog.“ Nasadila obvyklí úsměv, byla šťastná, i když měla tak smutnou práci. Zrovna nedávno však měla úspěch, jedna žena, co brala heroin, našla v sobě sílu, vzdala se ho a v dětském domově teď navštěvuje svého syna Alexe, moc ji přála, aby to vydržela a poskytla synovi rodinu.

„Jmenuji se Kateřina Foxová a dřív mě bavilo malování. Ale teď si připadám jako nula, když jsem začala fetovat, hrozně jsem ublížila lidem, které jsem milovala.“ Rozbrečela se, Diana vstala, podala jí kapesník a začala ji uklidňovat.

„Čau Dianko, jmenuju se Filip Janků, baví mě, píchat si piko. Ne, tak pervitin nebo jak tomu chceš říkat.“

„Filipe, a co jsi dělal před tím, než jsi začal fetovat???“ Byla to jedna z mála terapii společná pro obě pohlaví, nebylo to obvyklé, ale chtěla to vyzkoušet.

„No, vlastně mě bavila chemie, a tak jsem začal vařit.“ Dál se sebejistě usmál, ale na ni to dojem neudělalo, a tak se pokračovalo dál. I když přesně nechápala, proč tu Filip sedí, když nechce fetování ukončit…

„Jsem Alexandr Dvořák a dřív mě bavilo chození do klubů a opravování starých veteránů.“ Vytřeštila oči, napila se kafe, polkla, ostatní se postupně představovali. Udělalo se jí nevolno, byl to kluk, kterého dřív tak milovala, ale kvůli jeho závislosti ho nechala, vypadal hrozně jen kost a kůže, byl bledý, ale přesto dýchal, byl po detoxikaci a chtěl se vyléčit ze závislosti.

Dvacet let žil s drogou a najednou chce přestat. Byl to sebejistý kluk, a když ho opustila, brečel. Jenže v tu dobu se rozjížděl a ona chtěla dostudovat.
Poté, když se všichni seznámili, všem řekla, ať se posadí ke stolům, rozdala jim čtvrtky a štětce s temperami.

„Nakreslete, to co se vám honí teď hlavou, může to být abstraktní, nebo přesná kopie něčeho, na co právě myslíte.“ Kateřina, jejíž jméno ji utkvělo v paměti, malovala jezero, na něm loďku, ve které seděli dvě osoby. Někdo maloval hrůzné výjevy děsivých emocí, jiný svá oblíbená místa nebo portréty lidí, na které právě mysleli.

S každým, pak osobně prodiskutovala, proč to maloval. Někdo ze strachu, že se vrátí tam, kde byl. Jiný ze smutku, někdo kreslil portréty svých kamarádů a Alex nakreslil ji, ne teď, ale jako mladou dívku, s rastafariánskou čepicí na hlavě. Kdy, podle jeho soudu byla krásná a roztržitá, ale předtím si neuvědomoval, co ztratil a dnes litoval…

Chtěl znát tu možnost jako ona, být svobodný, nerozhodovat se podle drog. Zvládl to, bylo mu 39. Po dvaceti letech měl možnost svobodně si zvolit další cestu, rozhodl se, že bude opravovat znovu auta, a odjel daleko od míst, kde prožil takové drogové utrpení. Přišel o přátele, dívku a rodiče se ho zřekli, neměl už co ztratit.

Teď bydlí v malém městečku, lidem opravuje auta a nakonec poznal ve svých 42 letech ženu, která chtěla jeho i s jeho minulostí. Jeho rodiče s ním po patnácti letech promluvili a užíval si nával štěstí, jaké předtím nepoznal.

Diana dál pomáhala najít nové cíle dalším osobám, co brali drogy, i když podle statistik to byla skoro zbytečná práce. Byla však šťastná, že se před lety rozhodla správně.