Janis Joplin

Scházíme se v 19 hodin v hudebním klubu Vagon. Začínáme desítkou. Po nějaké době pro osvěžení dáváme kafe s rumem. Opět piva a nějaký ty kecy. Scházejí se hudebníci a začínají zkoušet a ladit. Bubeník do toho docela slušně řeže. Přichází štíhlá drobná blonďatá holka bere mikrofon do rukou a je to tady. Tepová frekvence se zvyšuje. Dáváme prvního z mnoha Kapitánů Morganů. Nic lepšího ani dražšího nemají. Mám vstupenku, razítko na ruce, pár přátel u stolu, bundu, svetr, čepici, telefon a docela dost peněz. Začíná se mi to dost líbit. Jsou tu s námi kamarádky a jejich spolubydlící - Američanky včetně matky. Kamarád vypráví o minulé návštěvě hostince. Že šel na toaletu nějak se tam zapomněl a když procitnul, byl uzamčen a ponechán osudu. Vykopl tedy dveře do kuchyně v domění, že se odtud nějak dostane. Vše bylo uzamčeno a tak volal telefonem kamarádům. Ti sehnaly majitele a ten po několika hodinách za přítomnosti policie jej vysvobodil. A nyní je stíhán. Hudba hraje moc dobře a zpěvačka je taky vynikající. Koncert končí stojím u baru piju šampus s vodkou - medvědy. Seznamuji se s Američankou a dost si přes absolutní jazykovou bariéru zdá se rozumíme. Raději odcházím. Na ulici Na Národní kde tloukli studenty potkávám v tuto časnou raní hodinu jen šlapky, taxikáře pár šmelinářů kdoví s čím a policisty čekající na nějaký ten desátek. Potkávám i bezdomovce tupě kráčejícího s kartóny papíru co by obydlím. Všichni, zdá se, jsou spokojeni. Na Václaváku dávám václavskou klobásu. Jdu na horu k muzeu a chytám taxi. Jedu domu klábosím s taxikářem a snažím se neusnout. Daří se jdu domu čistím si zuby a padám do peřin spánku. Něco se mi zdá padají na mne chmury. Nemám čepici, skoro žádný peníze. Mám zážitek. A zase přemítám, co vlastně budu moci dnes dělat. Nic. Je mi jasné. A tak myslím na Bíšu, který by mne možná pochopil a možná taky odsoudil. Prostě by projevil nějaký zájem. Snad se uzdraví a nás zasej, pozdraví. Když takto budu žít dále budu mu dříve blíže. Tak ahoj