Miluji tě

Co si myslet o lásce, když přijde, já nádherná a plná citů a možností se rozvíjet a opakovaně koukat do zrcadla a říkat si, jak je život nádhernej.I já jsem poznala a potkala někoho okouzlujícího, někoho, kdo mi zamotá životem a já se budu pořád jen usmívat.
Hodně předtím.......
Bylo to asi tak: žila jsem v Hradci Králové s přítelem, v bytě 2+kk a s mojí dcerou, kterou mám s jiným mizerou, kterej se na nás vykašlal, ale to raději nebudu rozvádět, to je jinej příběh a já jsem na něj už raději zapomněla. No tak jsem žila s tím přítelem v Hradci, budeme mu říkat třeba David, no a jak to chodí, můj výběr se opět minul dobré volbě. David byl zezačátku v pohodě, pozorný, milý no snažil se. K mojí dceři se také choval hezky, takže jsem tomu dávala šance, že by to snad mohlo fungovat. Jenže jak to chodí, tak se postupem času začal tento David měnit. Musím ještě říct, že, když jsem se k němu nastěhovala, tak jsme asi necelý rok žili u jeho maminky v bytě. No byl to celkem mazec, to musím říct. No ten, kdo s tím má zkušenosti, tak asi ví, jaká je to dřina se zavděčit a taky, když vám tam nic neříká pane, musíte chodit po kuchyni s pocitem, jestli si můžu vzít to nebo to na jídlo, no a nebo jestli mám uklízet, aby si nepomyslela, že si myslím, že tu má binec a tak to za ni uklízím. Takže je jasné, že v takovém prostředí jsme se museli dříve nebo později začít hádat. Naše soukromí bylo v jedné místnosti, no byla to bývalá ložnice jeho mámy a táty, kterej jednou odjel do lázní a tam si našel jinou, takže byli rozvedeni a on žil daleko. No a máma, ta pro něj pořád truchlila, chápu to, milovala ho, a brala to z jeho strany jako podraz. No ale dál. Takže jsem se začli hádat, hledala jsem si práci, pak jsem si jí našla, ale zase jsem dělala pořád takže jsem chodila domů úplně jako mrtvola. To jsem neřekla, že milej Davídek mi zapomněl říct, že nemá práci a že ho živí maminka, ale to mi sdělil, až jsem se k němu nastěhovala, podotíkám, že to bylo cc 120 km od mého domova. Takže jsem mlátila hodiny, aby jsme se uživili a mohli tak pomalu přemýšlet o tom, že půjdeme do pronájmu a budeme mít tak více soukromí. Ale jak se tato vidina blížila, tak se náš vztah ještě více shoršoval a já nevěděla kudy kam. Byl divnej, měla jsem pocit, že mě začíná vidíra. Tak to vyvrcholila jednoho dne, když za mnou došel do práce, dělala jsem v Tescu v krámku, tam hned napoprvé se urazil, jak jsem si mohla dovolit jít na svačinu a neříct mu.A to podotíkám nikdy za mnou nechodil a nezajímal se o to, kdy mám či ne svačinu a najednou se přiřítil a začal být divnej. Tak i přes to, že už jsem na jídle byla, zavřela jsem krámek, dala na něj cedulku kdy dojdu a šla jsem si s ním sednout do jednoho místního bistra. Jedla jsem a poslouchala co mi říká. Povídá. Tak už jsem všem oznámil, že se budeme brát. Já jsem seděla jak přibitá, málem jsem spadla ze židle a s vyvalenýma očima jsem na něj hleděla, řekla jsem co??? a to jsi řekl všem a mě to říkáš jako poslední. A on povídá: A ty si mě jako nechceš vzít? říkám: no teď jsem o tom určitě nepřemýšlela. On: takže ty mě nemáš ráda? když si mě nechceš vzít to znamená, že mě nemiluješ?. Nevěřila jsem co říká a nedokázala jsem mu nějak vysvětlit, že tomu tak není a že to od něj nebylo fér, že já o tom vím až jako poslední. No to se na mě škaredě podíval a bouchl do stolu, jsem naskočila a ohlédla jsem se, jestli se a nás někdo dívá. Pak jsem vztala, že musím jít, protože jsem se tam už dost dlouho zdržela. Celou cestu ke krámku na mě řval a to mu bylo jedno, že ho všichni sliší a že mě tam znají, že mi tímto výstupem dělá ostudu.Tak jsem v půli cesty zalezla do chodbičky u záchodů s tím, že jsem doufala, že to vzdá a půjde domů, on však přitvrdil a to, že jsem nereagovala a jenom stála a mlčela, to ho tak vytočilo, že mi vrazil facku až mi uletěla naušnice. S pláčem jsem se vrhla k záchodům, které byly v prvním patře, sedla si na prkýnko a s pláčem položila hlavu do dlaní a snažila se vnímat, co se stalo a že to bylo vlastně poprvé,co mě takto uhodil chlap. Volal na mě omlouval se ale já zůstala zavřená na záchodě, protože jsem se ho v tu chvíli začala bát. Tak jsem čekala, až odejde a sešla dolů do svého krámku s optisklou rukou na mé tváři a bolavým uchem jsem musela ještě 3 hodiny vydržet, než jsem mohla odejít. Vůbec se mi nechtělo domů, byla jsem pořád otřesená a sedíc předtím na tom záchodě jsem volala kamarádovi, co se mi stalo,že nevím co mám dělat a že domů nechci. Tak za mnou přijel a dal si se mnou kafe v jedné restauraci nedaleko města. Nevím proč, ale pořád jsem cítila v zádech, že se na mě David dívá a že mi bude chtít ublížit. Kafe jsem dopila, smutná se odebrala domů......konec první části dlouhého příběhu