MILUJI TĚ

Do tmy se ozve mužský hlas: "Miluji tě".
- Věříš v Boha?
- Miláčku, už je pozdě a já nemám náladu na ideologickou diskusi, necháme to na ráno, jo?
- Ale já nechci diskutovat, chci to jen vědět. Tak věříš?
- Jestli myslíš toho človíčka s bílou bradou, který nás stvořil k podobě své a po naší smrti napraví vše, co jsme pokazili na tomhle světe, tak ne. Nevěřím, a teď už pojď spát.
- Ale to není spravedlivé. Přece existuje dobro a zlo…
- Miláčku, vždyť si říkala, že nechceš diskutovat. Dobrou
- Slib mi, že nic neuděláš.
Už se ozýval slabý chrápot a tak do něho drbla, jak jen ji síly dovolovali.
- No tak slib mi to!
- Slibuji.

Za týden se sešel na Václaváku s jednou černovláskou.
- Někdo bude trpět, ale já to nebudu! Je konec. Ty svojí ženu neopustíš, vím to. Sbohem!
- Prosím, tě, počkej. Nech si to vysvětlit! No tak, neutíkej. Ona umírá. Moje žena umírá. Zbývá jí asi šest měsíců.
- Cože? Proč si mi to neřekl dříve?
- Nechtěl jsem tě vyděsit.
- Už je to jedno, odcházím.
- Prosím. Neodcházej. Promluvíme si o tom. U tebe doma, jo? Uvařím večeří.
- Tak jo, dnes v šest.

***
Zvedné sluchátko:
- Halo?
- Kde jseš?
- Ale, je tu dnes hodně práce. Anna vzala dovolenu, takže tu musím zůstat já.
- Kde musíš zůstat?
- V kanceláři.
- Přece si mi slíbil, že to neuděláš! Slíbil si mi to.
- Co říkáš? Je tě špatně slyšet. Ale nečekej dnes na mně, přijdu pozdě.
- Neboj, nebudu. Nebudu už čekat.
- Milují tě, dobrou.
- Pa.

***
- Už jsem tady, nesu maso. Doufám, že máš vino, nestihl jsem ho koupit.
- Ahoj. Jo, mám, ale chtěl jsi promluvit. Co je tvé ženě?
- Necháme to na později. Souhlasíš, brouku? Dívej, co jsem ti koupil. V tom budeš vypadat skvěle. Nechceš si to hned zkusit?

Oblékla si nové sexy prádlo a šli spolu do její ložnice. Po několika minutách:
- Jseš skvělý, Kamile.
- Ty taky, brouku.
- Ale už by jsme mohli promluvit. Co jí teda je?
- Ale nic důležitého. Má jen AIDS. Chytila ho, když jsme byli na svatební cestě, ale má o hodně slabší obranný systém než já. Už se nemůže zvednout ani z postele. Když to já mám před sebou ještě několik lét.
- Cože? Od tebe? Vždyť jsme neměli ani kondom!!!
- No jo, brouku, stane se.

Usmál se, oblékl se a odešel domů.
- Ahoj, miláčku. Dnešek byl hrozný, zase u nás byl jeden strašně naivní klient. Myslí si, že v našem městě jsou všichni poctiví a nikdo nepráhne po pomstě. Ha. Ale už ho naštěstí neuvidím. Už sis vzala ty prášky? Přece víš, že nesmíš ani jeden vynechat! Miláčku? Slyšíš mně? Kde jsi?

Vešel do jejích pokoje a spatřil svého miláčka jak ležela v jejích posteli a byla bílá jako prostěradlo. V ruce svírala ručník, který se červenal její krvi. Po jejích telefonátu si odpojila všechny přístroje, co jí drželi při životě. Její prášky byli rozházené po zemi, i ty, které měla použít před několika dny. On se vrátil, ale ona už na něho nečekala. Už na něho nebude čekat nikdy.
- Miláčku. Vždyť jsem všechno dělal jen pro tebe! Ta černovlasá coura, tvá nevlastní matka, umře! Vždyť jí i chřipka složí na pul roku. Miláčku, probuď se. Milují tě.