Pád první-láska.

Slyšeli jste někdy o schůzkách po internetu? Určitě ano. Stejně jako o jejích rizicích, přednostech a vše, s čím musíme počítat.
Osmnáctý říjen, šestá večer. Poslední pramen si projela horkou žehličkou na vlasy, byl jeden z mála dnů, u kterého si nespálila o rozžhavenou plochu prsty. Prsty přejela jen krátkým pohledem, byly neupravené, okousané díky tlaku neurózy, z nedostatku vhodného jídla plné kazů. Stejně jako její pleť, na bradě měla malou jizvu, vypadala jako vypouklý pupínek, kterých měla na obličeji plno, jizvy si už dlouhé roky nikdo nevšímal. Její vlasy přebarvené načerno už třetí měsíc odrůstaly do kaštanově hnědé, její zelené oči byly pod rouškou umělého světla ještě dychtivější a rozšířené zorničky cosi napovídaly o náplni večera.
Bylo asi deset minut po šesté hodině, nevěděla co na sebe, byla pořád v teplácích. A přitom měla být s tím klukem, kterého měla vidět sice úplně poprvé, nevěděla o něm nic, ale těšila se. Mockrát myslela na to, jaké by to bylo, kdyby ji obejmul a políbil. Uvažovala nad tím, jak voní, jaký má úsměv a co uvidí v jeho očích. Intuice jí říkala, že bude ještě více úžasnější, než si doteď myslí. Rozum jí říkal, ať se drží zpátky, hrdost a srdce ji ale popohnaly dál, vyžehlené vlasy si smotala do jednoduchého drdolu, který zasponkovala, oblékla si kabát, kozačky a vyrazila. Za tři minuty tam měla být.
Čtvrt na osm byl smluvený čas, hodiny na náměstí hlásily půl sedmé a on nikde, koukla se na mobil, říkala si, že mohl aspoň napsat, však její číslo má. Však taky napsal, jenže její mobil byl v tichém režimu. Byla to její chyba, chyba jen jí a nikoho jiného. Psal, že za chvilku dorazí. Esemeska pár minut, které se jí vlekly jako hodiny byla, že čeká u restaurace. Podle názvu nevěděla, která to je, natož kde ji hledat. Šla okolo bloků směrem k poště a cestou na ni narazila. Uviděli se.
,,Ahój, už jsem Tě ani nečekala'' špitla, když vylezl z auta, byl to nádherný kluk, mohl mít metr osmdesát, ona mu sahala po ramena ,,Však už mě tu máš..'' prohodil s krásným úsměvem a obejmul ji. Cítila se najednou v bezpečí. Když povolil sevření, tak mu koukla na chvíli do těch nebeských očí, byly krásné. ,,Víš o tom, že jsi na kluka celkem malý?'' Nemyslela to tak-lhala. ,,A víš o tom, že jsi na holku taky celkem malá?'' Nemyslel to tak. Lhal. Během chvilky se ocitli v autě. Jeli směrem dolů, koukali každý jinam. On se díval na cestu, pravou rukou ji hladil po vnitřní straně stehna. Ona to nevnímala. Koukala mimo, kamsi z okna neurčitým pohledem. ,,Kam vlastně jedeš?" Koukla na něj. Věděla, že to město s třemi tisíci obyvatel neznal. Zasmál se ,,Víš že ani nevím?''. Zabočil směrem k dětským průlezkám.
,,Kde je tady vlastně bazén?'' ,,Tu nějaký je?'' Znovu se zasmála. Napětí mezi nimi se trošku uvolnilo. ,,To nevíš? Vždyť tu bydlíš..'' ,,Tu je jen koupák, bazén tady prostě není..'' namítla. ,,Tak koupák, to máš to samé''. Znovu se zasmál. Jeli směrem ke koupališti, které bylo už nějaký měsíc zavřené, projeli okolo něj a jeli dál a dál. Až do jiné vesnice, zajeli za hospodářskou budovu a tam zůstali. ,,Víš že mi děláš chutě zlato?'' ,,Čím?'' ,,Však víš..'' Řekl a naklonil se k ní. Po krátkém polibku dodal, že by nebylo naškodu, kdyby si sundala kabát. Udělala to. Stejně jako on si sundal bundu. Opisovali po sobě každý pohyb. Když mu ona začala vyhrnovat tričko a hladit ho po zádech, dělal to samé, akorát jí rozepl podprsenku.. Svlékla si tričko. On také. Hladila ho po vnitřní straně stehna-i on ji. Během chvilky se dostali na zadní sedačky.
Nebyla panna ani žádný svatoušek, byla jen dítě s trochou mindráků a jak sama tvrdila-kdyby se jí objem zadku přemístil do prsou, byla by šťastná. Přestože měla velikost džín XS, u podprsenky velikost A a byla ke svým 165centimentrům štíhlá, nebyla šťastná, naopak, byla čím dál více kritická.
Chytil ji za nohy a za stehna si ji přitáhl, koukal ji do očí, její oči mu říkaly ať pokračuje. Její zorničky se soustřeďovaly na jeho obličej, nic neřekla. Ve skutečnosti ani nevěděla kam se kouká, byla mimo. Vzpamatovala se až když zjistila, že se prudkým pohybem jejich těla spojily, přestože i on byl k sobě sebekritický, tak si ona nemohla stěžovat.
Skoro dvě hodiny se cítila v sedmém nebi. Musela však jít, nejradši by ale zůstala. Cítila na něm lehkou vůni citrusu, sprchy, svěžesti a života, bylo to něco, co ona neměla.. Ten večer hned usla vyčerpáním. Zdál se jí krásný sen o lásce, lásce jeho a jí..
Znali se dlouho, on ulítával s kámoškama, ona měla za sebou několik krátkých vztahů. Jeden byl i s ním. Ne, nešlo to. Dala mu co mohla a on.. On jí to neopětoval, přestože jednoho dne jí poděkoval za vše, že byla ta nejlepší holka kterou poznal, stále tam bylo jedno velké ale.. Jí už to bylo po čase jedno. Nesnášela to, že ho miluje. Jednoho dne si napsali po desítkách slov prosté sbohem. A bylo.. Po všem, po lásce na první pohled, jejích citech. Zlomil ji, vše co se jí nepovedlo sváděla na něj. Nikdy toho co bylo však nelitovala. Protože žila přítomností, ve které pro ni on už neexistoval..