Vánoční zvyk - kuchání vánoček

Kuchání vánoček
Na vánoční svátky nám babička Helenka (moje máma) upeče vždy několik vánoček. Máme je moc rádi. Babičku taky, ale tu zase pro jiný přednosti. Postupem let přivádí výrobu vánoček téměř k dokonalosti. Pominu drobná, v podstatě nezajímavá vylepšení v podobě ořechů a mandlí na povrchu a přejdu k objevu, který měl zásadní vliv na život naší rodiny v době svátků. Babička vždycky šetřila rozinkami. Nedivte se, byla jsme velká chudá rodina, kde nerozhodovala kvalita jídla, ale množství. Když si to tak zpětně promítám, měl jsem hlad vlastně od narození a v pubertě se mi to ještě dramaticky zhoršilo. Sežral jsem všechno, co se mi dostalo na dosah. Ale zpět! Babička vždycky šetřila rozinkami. Jednou před Vánoci jsem dostal odměnu za vzorné plnění povinností v zaměstnání. Odměna byla pro mne nezanedbatelná částka a tak jsem část peněz obětoval na nákup rozinek v dostatečném množství. Pro sebe jsem jako odměnu za dlouholeté úspěšné vedení domácnosti přikoupil lahvinku rumu. Z krámu jsem i s nákupem šel přímo za babičkou, abych jí předal rozinky do vánoček. Přišel jsem brzy, máma ještě neměla ani těsto. V rádiu právě četli nějaký recept a zmínili tam i rozinky namáčené v rumu. Chytil jsem se toho jak nudle košile. Upravím rozinky před zapracováním do těsta! Návod jsem neslyšel, ale řekl jsem si, že návod je pro blbce a co mohu zkazit rumem. Nic! Tak jsem na půl kila rozinek nalil půl litru rumu. Mámě jsem přikázal, aby rum slila a schovala, až bude ty rozinky potřebovat. Šel jsem domů a na schodech jsem potkal máminu kamarádku, která šla na návštěvu. Stalo se to, co nikdo nevymyslí. Máma s kamarádkou se bavila tak dlouho, že ten den se do pečení nepustila. Pekla až za tři dny. To už ve sklenici byly jen rozinky krásně nabobtnané a rum nikde. Máma tedy dala do těsta čtyřnásobné množství rozinek a vy jistě tušíte, jak to dopadlo. Celé vánoční svátky jsme se prali o vánočky a kuchali z nich rozinky. Zvlášť rozinky chutnaly našim synům a bylo jim jedno, že je jim tak málo. Bylo jim deset a pět let. V novém roce se samozřejmě ten starší pochlubil ve škole a mladší ve školce. Strávil jsem tenkrát nepříjemnou hodinku na Národním výboru, kde jsem u Komise pro práci s dětmi vysvětloval, jak to všechno vzniklo a že toho rumu tam nakonec tolik nebylo. A že stejně většinu rozinek jsem sežral jako nejsilnější v rodině! Asi dvacet let si to lidé v městě pamatují a občas slyším jedovatou poznámku. Ale mně to nevadí a aby měli lidi co řešit, nedávno jsem si otevřel vinárnu. Ať všichni vidí, že se alkoholu nebojím!
A jak je to s tím kucháním? Jednoduše. Vyzobávání rozinek z vánočky jsme nazvali kucháním vánočky a povýšili jsme to na vánoční zvyk.