O promarněným večeru v kruhu ne moc bystrých básníků

Tak tady sedím a koukám okolo sebe, krabice na pizzu netečně ubíhají před zhnusenýma dotykama opilců, jako holky před náporem nápadníků a barman, co ho znám léta kouří za barem a je unavenej, protože prošukal celou noc s padesátkou a ostatní norci si kasají trika a jeden přizdisráč jen přikrmuje, aby ho ostatní brali jako velkýho frajera. A jeden starší republikán usnul sám u stolu, když hrál mariáš bez peněz. Já se díval na hloupej film, kterej mě přivedl na myšlenky na který mě měly přivést ty chytrý, možná sem jim jen nerozuměl, protože jsem hloupej a prostě o tom píšu. Vzpomněl jsem si na toho holandskýho týpka, možná jsem měl po něm chtít aspoň autogram, jenže sem nevěděl, jestli to pisálkovství nehraje před tou ženskou se kterou trávil čas na hotelu a kterou chtěl dost možná jen sbalit na křehkou duši, aniž by kdy napsal něco víc něž kravinky pro ty, co chtěl ojet. Ale styl, že jak to dopsal a přečetl to té své holce, která vlastně už byla dávno stará kráva, že si koupil krabici doutníků, ne jak já těch pár malejch café crémů, ale kvalitních velkých a tlustých kubánských přímo z ČR, přečetl jí tu věc a pak si zapálil - to bylo dokonalý. A já si říkal, jestli je fakt spisovatel, tak je to fajn, jestli chce být, tak je nejspíš o kus dál než já a jestli chce jen zapůsobit, tak je to krásnej fígl a třeba, kdo ví, se tomu za pár let budou společně smát, ona bude na mateřské a on bude pracovat bůhvíkde a tuhle historku, o tom jak to kdysi dali dohromady budou dávat k lepšímu na večírcích.