Zapadá tvoje slunce

Začli jsem skoro stejně. Když jsem s ní byl poprvý, šlapala chodník 3.den. A já byl v taxíku 2. tejden. Oba jsem začínali. Pak jsem ji nějakej čas neviděl. Ona dál šlapala chodník a já dál jezdil ulice. Služebníci lidu. Uprchlíci z továren. Hráči na nejistotu. Já a ona. Kurva a taxikář. Taxikář a kurva.
Znovu jsem jí viděl minulej tejden. Projížděl jsem po Lovebayi a hledal něco mladýho. Ale všude tam postávaly samý veteránky. Věděly toho o sexu... ne, věděly toho o lidech už tolik, že jedinýho překvapení se mohly dočkat jen ve svojí branži. A těmhle ženskejm se já do vočí podívat ještě nedokážu.
Jel jsem tak 20tkou, když kousek přede mnou přešel ulici pár hubeňoučkejch nožiček v krvavě rudejch lodičkách. Zastavil jsem vedle nich a spustil okýnko. Ta holka mi někoho strašně moc připomínala...
,,Za 40, jo?!“ spustila na mě.
,,Jo. Nasedni si.“
Zeptal jsem se jí, jak se jmenuje. ,,Daniela.“ Pak si ode mě vzala peníze.
Takže jo, byla to vona. Díval jsem se na ní. Byla hubená. Byla tak strašně moc hubená. Byla tak hubená, až se mi z toho dělalo špatně. Když jsem s ní byl poprvý, byla to ještě ženská. Kozy, prdelka, srandičky a sex, co mi chutnal. Teď jí kosti prosakovaly kůží. Vypadala jako penál obrácenej naruby.
,,Co kdyby sis nechala 20 a 20 mi vátila a na sex se vykašlem?“ zeptal jsem se jí.
,,Ne. Ne to nejde, chlape. Já ty prachy potřebuju. Bude se ti to líbit, uvidíš.“
Tak jo, kotě, dohraju tu frašku do konce. Chtěl jsem jí říct o tom, jak jsem jí poprvý potkal. Chtěl jsem jí říct, jak se mi to líbilo a jak jsem se s tím každýmu chlubil. Jenže jsem držel hubu. Není to nakonec jedno? Co bylo bylo. A co zbylo je feťačka, který bude příští rok 24. Možná.
,,Tady zastav.“
Zaparkoval jsem za nějakejma garážema. Daniela z kabelky vytáhla šprcku a sklonila se mi do klína. Na zádech jí vyrazila páteř, z který vybíhaly žebra. Musel jsem se otočit. Koukal jsem se z okýnka. Slunce začlo mizet za obzorem. Její slunce.
,,Ježíši, chlape, vůbec ti ho nedokážu postavit!“
,,Hm. Jsem ňákej utahanej.“
,,Ale ty prachy ti fakt vrátit nemůžu.“
,,Jasně, nech si je. Aspoň jsme to zkusili, ne?“
,,Byla to makačka, to ti řeknu.“
,,Odvezu tě nazpátek, jo?“
,,To by bylo fajn.“
Zastavil jsem jí tam, kde jsem jí vyzvednul. Zase se ukaž, řekla mi, když vystupovala z auta. A pak pomalu odcházela. Šla, jako choděj modelky. Změnila se. 3 měsíce na chodníku a z Daniely zbylo pár kostí v koženým pytlíku. A snad i troška duše. Tu jsem ale nezahlýd.
Podíval jsem se do zpětnýho zrcátka svýho taxíka a přemejšlel, jak hodně jsem se změnil já.