Silevestrovská, za rozbřesku, ještě s čistou hlavou

Zase jsem tu první, špatně spím. Odcházel sem poslední brzy usínám, často se budím. Někdy se i nudím, pomyslím. To pak tady jako pes slídím do duší druhých nahlížím a na své mentory se ohlížím. Přemýšlím, z čeho jsem měl největší radost tento rok. Že jsem ho přežil, své děti viděl, manželku uctil rodičům pomohl na Vás si čas nalezl. Tyto stránky mi hodně dávají víc, než mohu dát. A je tomu tak? Zamýšlím se nad Bíšou proč Oni nepíšou. Věřím, stále věřím v dobro lidí, i když stálo by to za to, kdyby nakažlivé jako nemoc bylo. Pak taky myslím, že když je tma vyniknou hvězdy a když je slunce svit tvoje odlesky a oči jako blesky. Čím, že jsem to zasažen - rozjímáním a objímáním. Navštívil jsem i babičku s dědou po mnoha letech bledou tam v urnovém háji spolu u Mikuláše odpočívají a varhan zvuk stále poslouchají. Moc nevidím a přesto cítím jak mnoho může být málo a jak trochu je moc. A moc v rukou mocných může být pro nás bezmocí. Vzpomínám na slídu v kamnech jak žhavíky probleskovali v noci místností. Jdu po louce na jaře kde květy své hlavy vystrkují a hmyz má pré. Jdu po poli po sněhu a sám satelitem sledován. Jdu s flaškama do sámošky a přemýšlím, proč tolik piju. Kouřím a přemýšlím proč tolik. Komín protáhnu a Tebe pohladím. Ty si na kominíka sáhni, třeba bude lépe. Spisovnost se mi nelíbí ať mi pr… PC chyby opraví. Proč tohle píšu. Dočetl jsem Remarqua Jiskru života musíš mít naději, si svědkem tak se snaž a odpouštěj. Měj rád dávej pak možná i dostaneš. I hluší jednou uslyší a slepí uvidí a mrtví obživnou. Nevěříš?