Píčou ke zdi

A stále se mi zdála. Má ji nebo nemá. Kladu si po sté stále tutéž otázku. Má, jistě ji má. Proč taky by jí mít neměla. Není to tak jednoduché. Byla za ženu. Hrála divadlo. Měla syna. Toho vychovala no "i když", ale žije. To jako syn. Pak se rozvedla a bylo nebylo vzala si babu. Ne svoji, ale známou. Nebyl to klasický sňatek bylo to registrované partnerství. Žily spolu nějaký ten rok, zrekonstruovaly spolu byt i chalupu. Zvaly k sobě známé, měli se zřejmě rády. Jenže někdo musí být chlap. A tím byla ona. Ale kdo bude otcem? To nám neřekly avšak jednoho dne i do jejich hnízda zavítal čáp. A už je tomu tak. Obeslaly známé a Ti jim blahopřály a na otce se pozeptaly. Matky mají dvě a přesto otcem jeden z nich a jistě není mnich. Tak si myslím, že píčou ke zdi jsou ti, co to nechápou. Já to totiž pochopil.