Inzerát

Lesk v očích mu nevydržel nadlouho a brzy se vrátil k psaní. Dopité flašky válející se mu u nohou ho nijak nerozptylovaly a zapálenou cigaretu v rychlosti dokouřil, aby měl volné ruce. John už měsíc nepracoval. Rodson potřeboval dohodit na jeho místo známého, tak sepsal několik absurdních žvástů o nedostatečnosti Johnovi práce a předložil mu je s přáním toho nejlepšího při hledání nového místa přesně v den Johnových šestadvacátých narozenin. I Rodson si vyslechl přání, ovšem figurovaly v něm plameny a vyhřeznutá střeva.

Už ho unavovalo psát inzeráty do firem na gumování mozků a zpříjemňoval si dny laciným vínem. Holky ho sraly víc než kdykoliv předtím, ačkoliv po pokoji se v hustém množství nacházely kusy zmuchlaného hajzlpapíru. Na vlastní ruku nedal John nikdy dopustit. Právě psal do advokátní kanceláře, kde by měl dělat recepčního, ač bylo od začátku jasné, že tohle místo dostane plavovláska v minisukni na podpatcích. Johnovi se nafoukly kalhoty, ale nechal to být a raději otevřel další flašku.

Dobrý den,

mám vážný zájem o místo recepčního ve Vaší firmě. Práce na této pozici je mi blízká a velmi rád bych získal další zkušenosti právě u Vás a byl pro firmu přínosem. Zasílám v příloze životopis a těším se na případnou spolupráci.

S přáním pěkného dne
John Weed

Poslal zprávu a usnul. Když se probudil, měl v hlavě odjištěný granát a pojistka šla vsadit zpět pouze za pomoci ibalginu. Raději šel ven, porozhlídnout se a koupit si oběd v podobě rohlíku s paštikou. Když se vracel z obchodu, do očí mu bleskl inzerát pojednávájící o kapele, která shání kytaristu. John kdysi měl kapelu, ale nedopadlo to nejlíp a stejně jako se vztahy, skoncoval i s tímhle druhem zaplnění času. V tuhle chvíli ale zapomněl na všechno kolem a ještě cestou domů volal na uvedené číslo.
"Dave u telefonu" ozvalo se.
"Čau Dave, já jsem John. Je pravda, že Ti chybí nějakej šikula na šestistrunnej doprovod?"
"Heh, no to máš recht. Hele jestli máš zájem, dnes máme zkoušku ještě s jednim týpkem, tak přijď po něm, to bude tak v osm. Je to dole na Bender Street, dáváš to?"
"Budu tam" potvrdil John a ukončil hovor.
"Tak, a jde se na rozcvičku" prohlásil sám k sobě a přemýšlel, umí-li vůbec ještě říznout do svého Les Paula.

Večer byl John na místě s předstihem a když slyšel dohrávat kapelu s prvním kytaristou, probudila se v něm nostalgie větší než při masturbaci u domácího porna, které natočili s jeho první láskou. Kapela měla prozatimně tři členy a John měl být čtvrtej. Aby udělal dojem, vzal něco domácí trávy, ale prvně chtěl ukázat, že v něm hřímá muzikant, který kapelu pozvedne, a neměl strach, že by dopadl jako u padesáti firem, kterým poslední měsíc napsal. Dave byl basák, který se nejvíc staral o chod kapely. Měl dlouhé černé rovné vlasy, upravený vzhled a byl nejvyšší člen kapely. S Johnem později nejvíc peklil, když šlo o trávu. Matthew byl zpěvák a doprovodný kytarista a vyžíval se ve vysokých polohách. Krátké vlasy "na rošťáka" měly neidentifikovatelnou barvu, protože se průběžně měnila. Nepřehlídnutelná kérka přec celou paži byla hned druhý poznávací znak Matthewa, který později uvedl Johna jako "nejlepšího parťáka na jam". A pak tady byl bubeník, alkoholik, který trhal blány, když na to přišlo, a to jak v soukromém tak v hudebním životě. Chris měl delší vlasy hnědé barvy, na které si rád stěžoval, ale nikdy je nesundal. Přes všechen ten chlast měl solidní atletickou postavu a při hraní ze sebe dokázal vyždímat litry potu. John byl nejstarší. Po třiceti minutách "výběrového řízení" bylo rozhodnuto, ubalilo se brko a pokračovalo se až do nočních hodin.

Johna probudil Chris krkající mu do ucha. Byli u Johna, jen ve dvou, Matthew musel do práce, Dave do školy.
"Hele Chrisi, co ty vlastně děláš? Jako kde bereš prachy?"
"Dělám na pracáku, úředničinu, dnes jsem si vzal práci domů."
No to bys mi čistě teoreticky mohl sehnat nějakej job, co?"
"Jo, co by to mělo být?"
"Nějakou ulejvárnu za dobrý peníze." Oba se srdečně zasmáli.
"Uvidím, co se dá dělat. Nedělej si starosti, do konce tejdne budeš mít fleka."
"Tak na to se napijem."
"Když jinak nedáš..." odvětil Chris ironicky a ujal se basy piv.

Když se John rozloučil a zabouchl dveře svého bytu, nemohl se ubránit zpěvu. Zpíval jako za mlada a přes protesty sousedky z druhého patra zpíval, dokud neusnul.

A tak se John Weed podruhé zamiloval do hudby.