Jiní III (George)

„One,znamená jedna děti. Two znamená dvě.“
Vysvětluje právě pohledná učitelka angličtiny druháčkům, a zároveň svůj výklad píše tabuli.
Všechny hlavičky jsou zdviženy v nefalšovaném zájmu, všechny ručky poctivě opisují text z tabule, kromě jediné. Jeden chlapec, který sedí v poslední lavici má hlavu otočenou k oknu a bez zájmu o výuku hledí ven, přímo na školní dvůr, kde právě starší kluci hrají fotbal.
„Jirko, proč nedáváš pozor?“
Všimne si mladá žena chlapcovi nepozornosti a zajímá ji proč tomu tak je, obvykle mají děti v tomto věku o výuku zájem.
Dotazovaný se na učitelku podívá chytrýma zelenkavýma očima a odpovídá
„Táta je Angličan“
Na to učitelka chápavě přikývne.
„Dobrá, zítra ti donesu nějakou práci navíc, ať se nám tu nenudíš“
Slíbí mu a mile se usměje, chlapec opět bez zájmu odvrátí tvář k oknu, tímto pro něj rozhovor skončil.
*Je to zvláštní ale chytrý chlapec určitě to nemá lehké. Je mu sedm a chová se skoro jako dospělí.*
Pomyslí si učitelka a ani netuší jak blízko je pravdě….

Po vyučování se všechny děti rozprchnou, jen onen chlapec s poslední lavice, Jiří nikam nepospíchá.
V klidu si všechny věci poskládá do aktovky, zvedne židličku a opustí třídu. V šatnách se nezapomene přezout do sportovních bot a poté konečně opouští jedinou velkou branou pozemek školy.
Na parkovišti nedaleko školy na něj již čeká luxusní auto, chlapec ještě zpomalí svůj krok, téměř se šourá, pohled sklopený k zemi.
„Georgy, neloudej se tak.“ Zazní parkovištěm silný ženský hlas.
Jiří vzhlédne a když spatří ženu stojící před autem s rukama v bok, přikývne a rozeběhne se k autu jak nejrychleji může. Nevšímá si pohledů spolužáků ani jejich rodičů,soustředí se jenom na zadaný úkol.
Když doběhne na místo, okamžitě nastupuje do auta a poutá se bezpečnostním pásem. Po chvíli do vozu nastoupí i jeho matka.
„Můžeme jet“ Řekne odměřeným hlasem řidiči.
„Jistě, madam“ Odvětí řidič stejným tónem.
Nastartuje a během chvíle už jedou poměrně velkou rychlostí po dálnici, až za město kde stojí jejich vila.
Když konečně dorazí na místo, chlapec se odpoutává a vystupuje z vozu.
Pohlédne před sebe a následně se co nejrychleji rozbíhá k verandě, kde už na ně čeká jeho otec. Vrhá se mu do otevřené náruče a šťastně jej tiskne.
„Hi, daddy“ zašeptá dětským hláskem a odhalí ve šťastném úsměvu běloskvoucí se zoubky.
„Hi, Georgie.“ odpovídá mu otec a rozcuchá mu vlásky.
Na chvíli se odpoutává od synka, aby se pozdravil se svou manželkou, která také viditelně pookřála.
„Juliene…“ šeptá chlapcova matka do manželovy hrudi, tlumeně vzlyká, tolik se o něj bála.
Chlapec se šťastně usmívá a automatiky oba rodiče objímá.
Konečně jsou zase všichni spolu… a snad alespoň na chvíli šťastní.