Psí povídání

Příběh , který Vám budu vyprávět, je možná pro někoho obyčejný až bezvýznamný.Pro mě je však velmi důležitý, proto se o něj s Vámi podělím.Každé sobotní ráno si ráda chvíli přispím, a když mám chviličku volna,vypravím se k mojí sestře na návštěvu. Stal se z toho pravidelný zvyk.U sestry totiž bydlí můj nejlepší přítel. Abyste rozuměli,tím přítelem je rotvailer Bessy.
Všechno začalo tím , že sestra potřebovala občas pomoci a tak mě poprosila zda bych nemohla Bessy pohlídat a chodit o víkendech venčit. Zpočátku to nevypadalo jako příliš dobrý nápad , ale jakmile jsme se s Bessy uviděly, padly jsme si do oka.Bessy je krásně stavěná fenka, má lesklou černou srst a bláznivé nápady – hlavně při našich procházkách. Tak se jednoho dne stala tato příhoda.
Jako každou sobotu , jakmile zarachotily moje klíče v zámku , Bessy začala radostně štěkat.“ No vždyť už jdu,to budeme zase řádit viď ,“ vítaly jsme se . Vždy pozná kdy si pro ni přijdu . To bylo radosti .Šťastně mě olizovala,poskakovala a vrčela. Chvilku jsme se mazlily , já si dala čaj a v předtuše odpolední zábavy jsem se oblékla. Vyrazily jsme . Obvykle chodíme přes velikou louku za domem, až k lesíku, kde občas potkáváme jiné psí mazlíky s jejich páníčky.Toho dne jsme potkaly sotva tři, ale nijak nám to nevadilo. Nutno dodat ,že do té doby jsem vůbec netušila jak moc mě má Bessy ráda.A šlo se. Bessinka pobíhala ,vesele proháněla kdejaké zvířátko co se nám do cesty připletlo. Ani jsem si nevšimla jak rychle celé odpoledne uteklo,a pomalu se začalo stmívat. Jenže v to už jsme s Bessy byly hodně daleko a tak jsem zavelela k návratu.Cesta utíkala docela klidně, Bessy se každou chvilku někam zatoulala, až tu najednou……. Těsně za mnou něco zapraskalo a už se to stalo. Nějaký pobuda se mě pokusil přepadnout. Prý, „ Buď zticha , dělej co chci, a nic se ti nestane“ ! Nestihla jsem ani vykřiknout. Naštěstí nějak přehlédl, že nejsem sama. Již za malý okamžik se přiřítila Bessy.Jakoby i na tu dálku vycítila ,že něco není v pořádku.Pak se již události začaly ubírat docela jiným směrem.Bessy se postavila do útočné pozice. To stačilo, aby se útočník dal na zběsilý útěk. Pravda, byla jsem velice vylekaná,ale i tak jsem ji zadržela ,neboť se za ním chtěla pustit. Byla jsem moc ráda ,že je u mě a že mám v takovém okamžiku koho obejmout.Dokázala jsem jen říci “ Zlatíčko moje ,je fajn že, jsi se mnou.“ Když jsem se trochu vzpamatovala , daly jsme se na cestu domů. Od té chvíle se ode mě však Bessy nehnula ani na kousíček.
Tak jsem získala , nejlepšího kamaráda a přítele v jednom. Vím ,že se na ni mohu spolehnout a nedovolí ,aby mi kdokoliv ublížil. Prostě , pes je nejlepší přítel člověka.A pro Bessy to platí dvojnásob.