První brána pekelná

Petra jsem poznala před pěti lety na zájezdu v Chorvatsku. Tenkrát byl velmi pozorný, nosil mi drahé růže z místních stánků. Okouzlil mě během chvilky a hned po dovolené jsem se k němu nastěhovala. Měl krásný dům v malé vesničce u Olomouce. Pracoval jako poradce ve finanční firmě. Má rodina a všichni přátelé si ho rychle oblíbili. Měli ho za pozorného a milého, stejně jako já. Po dvou měsících jsem s ním otěhotněla.
Petrovy se začalo dařit v práci, postupně ho povýšili až na šéfa firmy a v té době se všechno změnilo. Začal se domů vracet naštvaný, nadával mi, že jako ženská nic nezvládnu ani neuklidím. Hlavně v následujících měsících těhotenství byl čím dál hrubější, začal narážet na to, jak jsem tlustá a hnusná, že si bude muset najít milenku, protože stejně v postely stojím za nic. Začal mi zakazovat stýkat se s rodinou. Pořád jsem si říkala, že musím dělat něco špatně, že se tak změnil. Po 9 měsících se mi narodila dcera Eliška. Petr mi nadával i za to, že brečí, že se nedovedu postarat ani o dítě. Postupně jsem ztratila všechny přátele, s rodinou jsem neměla žádný kontakt. Pořád jsem hledala chybu ve mě a omlouvala jeho chování, přece jen má velkou zodpovědnost v práci.
Po roce společného soužití mě Petr nepustil samotnou ani k lékaři, všude chodil se mnou. Jednou jsem se svěřila tchýni, se kterou jsem se mohla jako s jedinou stýkat. Když jsem jí popsala jaký Petr je, tak mi řekla, že jeho otec byl stejný a že to musím vydržet. Po tomto jsem se rozhodla, že od Petra uteču. Jednoho dne jsem si vzala pár věcí a dcerku Elišku a když byl v práci rozbila jsem okno a utekla k matce. Po dvou dnech přišel Petr k mým rodičům a prosil mě, ať se vrátím, že se změnil a jeho chování byl jen zkrat k vůli strasu. Uvěřila jsem mu a šla s ním zpět domů. Jen co se zavřeli dveře domu, začalo pro mě nové peklo. Do oken nechal připevnit mříže. Když se vracel z práce, pokaždé mi dlouze před dcerou nadával a vyhrožoval, že jestli ještě jednou uteču, tak podřízne naši dceru a potom i mě. Začal se věnovat bojovým sportům a založil si sbírku zbraní. Po nějáké době mi začal ukazovat i nůž, kterým mě prý podřízne. Měla jsem šílený strach o Elišku.
Jedenou ráno když odcházel do práce mi řekl, že až se vrátí, tak udělá s námi konečné řešení a zamknul mě doma. Hned jak odešel jsem se protáhla okénkem ve sklepě a utekla domů i s dcerou k rodičům, kteří me poslali na policii. Začlo se to všechno vyšetřovat, díky matce a lidem z Bílého kruhu bezpečí jsem dostala náhradní bydlení o kterém Petr nevěděl. Každou noc se budím s hrůzou, jestli nestojí ve dveřích s nožem v ruce...