Problém

Ležim na posteli a vim, že sem se už docela pomát. Jsem magor už vod narození, ale teď už je to sichrovka, jsem zralej na psychiatra, nebo na konec. Ano přiznávám, že mám problém. Ležim a čumim do stropu. Vždycky sem si myslel, že stropy sou bílý, teda aspoň většinou, ale tenhle je šedo-hnědo-žlutej. Hnusnej a vodpornej jako kdyby ho pochcala kočka. Ale nebyla to kočka, ale soused.
Prostě, jednou se vrátim z práce, to sem jí ještě měl, a čumim na to, a tak du nahoru za tim sousedem a ptám se co se jako stalo. A že mu prej prasklo potrubí a že mi zaplatí úhradu za poškozený věci. Jenže von mi nic nepoškodil, páč já nic nemám (ten byt není můj), a tak z toho nic nebylo. A teď tu teda ležim, vejrám na to a je mi na blití.
Ale to není to nejdůležitější. Daleko horší je můj zdravotní a hlavně psychickej
a mentální stav. Sem na pokraji úplnýho zhroucení. A víte proč? Ne že by mě někdo něco udělal, vopustil, zranil nebo něco takovýho, to ne, ale já dělám věci který nechci dělat. Odporný, nechutný věci. Nesnášim se za to co dělám, ale nemůžu si prostě pomoct, dělám to a neovlivnim to. Nejradši bych to ukončil, ale nemám na to. Jsem srab. Nemám na to vzít nůž a říznout do svejch zápěstí, vylízt na zábradlí mostu, na nic…
Povím vám pár takovejch mejch úchylek. Tak třeba, byl sem v sámošce a stojim tam u regálu a koukám tam na to zboží. Byli tam takový ty čokoládový tyčinky nebo co to je. Myslim, že se to menovalo Neptun, nebo tak ňák, nebo možná Pluto. Fakt nevim, ale ňáká planeta to byla. Teď na to čumim a jednu rozbalim a hryznu do ní. Nějak mi nechutná tak rozbalim druhou. Ta taky stojí za hovno tak koštuju třetí. Z tý je mi už uplně na zvracení. A takhle sem jich vyzkoušel dvanáct až sem narazil na dobrou, a tak sem si vzal tu za ní, jako že taky dobrou. Pak přídu k pokladně, zaplatim a uvědomuju si, že nevim co sem minulých pět minut dělal. Další den si to uvědomim. A tak je to furt.
Anebo du po ulici a vidim před sebou nějakou roštěnku. Chvíli jí sleduju a pak zrychlym a dostanu se na její úroveň. Vona se na mě usměje a já na ní taky. Je fakt pěkná. Za deset minut sedíme v baru a pijeme ňákej alkáč. Je vidět, že se jí líbím a vypadá to, že bych mohl konečně najít tu pravou. Pak je chvíli ticho a já se ho snažím přerušit, protože mě to sere.
„Já ti něco musim říct, Peggy.“
„Povídej, jsem celá napjatá.“
„Já sem teplej, víš?“
„Cože?“ zeptala se vona a s pláčem utekla na hajzl. Za deset minut se vrátila, voblíkla si bundu a beze slova zmizela. Já na ní řval co se jako děje, ale nic.Vůbec sem to nechápal.
Až další den mi to došlo….
Nebo včera. Jdu parkem a koukám tam na ty lidi jak seděj a ležej na tý trávě. Taky sem takhle lehával, když bylo s kym. Jdu dál a dál, až se mi najednou začne chtít chcát. Tu najednou zahlídnu strom, pěkně urostlej platan a namířim si to k němu. Za nim leží ňákej pár a mají piknik. Já si vodložim igelitku na lavičku a začnu se svlíkat. Svetr, kalhoty, tričko, slipy a ponožky, všechno si pěkně složim na tu lavičku. Ten pár zatim zmizel. Já zakleknu na všechny čtyři, zvednu jednu nohu a začnu močit. Oklepu se a zvednu se. Hodim na sebe všechno to voblečení a na chvilku se posadim. Pak příde policajt a prej že tu někoho vobtežuju. Že sem prej byl nahej a tak. A já mu povidám, že to je ňákej omyl, že nejsem úchyl, a tak se to vyřešilo a dal mi pokoj. Ale dneska… asi sem tam ten strom vážně zechcal.
Je to děsný. Nevim jak s timhle jako mám žít. Připadám si jako naprostej parazit. Bojim se probudit do dalšího dne a dozvědět se co sem zase proved. Je to jako když člověk někam de a předem ví, že něco nezvládne. To samý mám já, prostě vim, že když se ráno probudim, tak se mi v hlavě rosvítí a já se dovim, že sem zase něco posral a udělal něco vodpornýho. Fakt nevim jak z toho ven…
Menuju se Josh Farrlow, je mi třicet jedna let a vim, že potřebuju pomoct. Jsem asi vážně nemocnej a nevim jak dlouho budu schopnej tohle snášet. Ne tak kvůli sobě, ale hlavně kvůli lidem okolo. Myslim, že můžu bejt i nebezpečnej. Jestli se to nezlepší nebo mi někdo nepomůže, vim, že to budu muset ukončit. Vim to a udělám to! Není jiná možnost. Až najdu odvahu tak to udělám.Buď mi někdo pomůže nebo to udělám, ve vašem zájmu…