Asi žiju v incestu

Jednou jsem měla sen, pro mě velmi traumatický. V něm mě můj nejmenovaný milovaný kamarád takovým tatínkovsky vřelým způsobem objal, stiskl mi ramena a maje slzy v očích, dal mi pusu na čelo, pronesl zcela seriózně: Víš, ty jsi pro mě jako sestra, kterou nemám. Vím, že mi vždycky pomůžeš a můžu se na tebe spolehnout. Má snová reakce spočívala v poznámce: Ale bratr a sestra spolu nespí, ty vole!
Po probuzení jsem o tom musela notnou chvíli přemýšlet a dospěla jsem k závěru, že by se to nikdy nestalo. Shodou okolností jsme se pak toho dne s mým „incestním bratrem“ líbali na diskotéce a připití (ach, ta studentská léta) se v úterní brzké ranní hodině vraceli domů, do našeho skromného příbytku.

Zdál se mi úplně šílený sen, myslím, že taková situace nikdy nenastane.
Že jsme se brali? Že jsme měli děti?
Ne! (Nepřestanu se divit těm rozdílům v myšlení mužů a žen).
Že jsi mi řekl, že jsem pro tebe jako sestra.
Ale ty jsi pro mě jako sestra!
Bratr a sestra spolu nespí, ty vole!