Joe I.

Po domě se rozléhal křik. Ostrá hádka trvala už nejméně patnáct minut a nikomu ze sousedů nedávala chvíli klidu před obědem. Za tenkými zdmi obýváku bylo slyšet hřmotný mužský hlas, běsnící ve strašném návalu zuřivosti, jemuž byl odpovědí vysoký ženský křik, spíše obranný, než útočný. Ozval se pláč, prosby. Tupé rány.
V kuchyni pod stolem seděl malý chlapeček s rozcuchanými hnědými vlasy, sotva pětiletý, a objímal v klíně velkého chlupatého medvěda. Jeho oči, podivně nedětské a plné strachu a nepochopení, se upíraly ke dveřím, za kterými slyšel křičet své rodiče. Při každé ráně, která zaduněla bytem, se modř jeho chladných očí zaleskla slzami.
Medvěd, kterého tiskl v náručí, byl nový a krásný - maminka mu jej nedávno koupila k narozeninám. Sametová plyš příjemně voněla, na dotek byla jemná a přímo vybízela k pohlazení. Klouček sklopil hlavu a zabořil nosík do hebké plyše. V tu chvíli se rozhodl, že toho krásného velkého medvěda stihne stejný osud, jako všechny jeho hračky.
Oběd zanechaný na plotně se začal pálit a vnášel do místnosti štiplavý zápach. Chlapeček uchopil do ruky velké krejčovské nůžky, které patřily jeho mámě, a bez přemýšlení, naprosto chladnokrevně počal ustřihávat medvědovi hlavu. Chomáče sametové plyše se pomalu snášely na zem a chlapeček, s tváří bez výrazu, pozoroval, jak se ze vznikajícího otvoru pod nůžkami sype vycpávka.
V tu chvíli se otevřely dveře a objevila se v nich chlapcova matka. Ve tváři, nyní již klidné, měla zřetelné stopy po pláči a bití, a krásné blonďaté vlasy se jí lepily na slzami zvlhčený obličej. Měla ještě jednu vadu na kráse - kvůli chromé kyčli při chůzi kulhala na jednu nohu.
Zavřela tiše dveře a rozhlédla se po kuchyni. Po chvíli jí padl pohled na chlapce, sedícího u nohy stolu s rukou zamrzlou ve vzduchu, která stále ještě svírala rozevřené nůžky a konala medvědovu popravu. Chlapec se na ní také díval, s pohledem prostým a tázavým.
"Joey," povzdechla si žena a sehla se k němu pod stůl. Sebrala mu nůžky z ruky, zvedla jej ze země a vzala do náručí.
"To všechny tvoje hračky musejí skončit takhle? Podívej se," sehla se a zvedla medvěda i s napolo ustřiženou hlavou.
"Víš, jak ho to musí bolet?" mluvila dál tichým hlasem. Klouček nic neříkal, jen mlčky zabořil obličej do matčiných zlatých vlasů, jako by se na hrůzu, kterou spáchal, nechtěl dívat. Nikdy nebyl příliš výřečný. Jeho máma už si na to zvykla.
Jen co žena svého syna trochu uklidnila a vypla sporák, na kterém se pálilo jídlo, ozval se z obýváku nepříjemný vzteklý hlas: "Tak kde je ksakru ten oběd?!"
"Spálil se mi, bude za hodinu!"
"Za hodinu?! To si ze mě děláš prdel!!"
Následovala sprcha sprostých nadávek, rány a třískání do nábytku. Chlapec ovinul ruce okolo matčina krku a pevně jej stiskl. Roztřesená žena ho objala v náručí, rychle prošla obývákem okolo svého rozlíceného manžela a odnesla syna do pokojíčku.
"Počkej na mě tady, broučku, za chvíli bude oběd.." zašeptala a posadila ho na postel. Z obýváku se stále ozýval křik. Maminka se na něj smutně usmála, pohladila ho po vlasech a odešla.
Chlapec zůstal sám.
Po chvíli křik konečně ustal.