Malý úryvek

Po více než třech letech píši znovu do bločku s přáními.
Po letech jsem si svá přání z minulých let přečetla znovu a možná se nad nimi pousmála, ale taky pekelně zamyslela. Dnes už bych si možná přála něco jiného ale jedno, dvě přání by se z minulých let opakovala.
Za pár dní mám narozeniny. A já ve svých téměř 16 letech pořád věřím v tento bloček snů, který jsem začala psát ještě před rozvodem svých rodičů. Je to asi naivní?!.
Možná už bych dnes byla skromnější a přání vybírala lépe. Ale když se tak koukám na předchozí text, můj pravopis se moc nezlepšil.
Jsem zvědavá, jestli si tohle budu psát i příští roky?! Anebo se zase odhodlám tento bloček otevřít až po třech letech.
Měla bych být asi spokojená se vším, co mám, ale není tomu tak…. Bohužel.
Konečně jsem zjistila, že za to jaká jsem, můžu opravdu jen já. A proto tě prosím, ať jsi, kdo jsi.
Splň mi jedno přání…
Chci, abych se změnila hlavně já. Aby mě lidé měli rádi takovou, jaká jsem, bez přetvářek a bez hloupostí, aby pochopili, že i přes to jaká na ně sem je mám ráda. A nikdy je nechci ztratit. Jsou to ti nejlepší rodiče, sourozenci a přátelé, které můžu mít. Jednou snad budu taková, jaká chci být. Taková jakou mě nikdo nezná, taková jaká jsem jen uvnitř. Navenek jsem sice drsná holka, ale někde uvnitř jsem hromádka čehosi.
Měla bych asi napsat Ježíškovi, aby se mi to splnilo. Ale takhle vím, že to navždy zůstane mezi mnou a mnou. A teď už i mezi mnou a Vámi.