Nejkrásnější chvíle

Je 3. květen a pořád nemůžu rozdýchat chvíle, které se odehrály před pár dny v sobotu. Nečekala jsem to ani v těch nejhezčích snech. Nemyslím na nic jiného, už čtyři dny se mi chce brečet od štěstí. Tohle nejde vyjádřit slovy ani ničím jiným. Kdybych to měla k něčemu přirovnat, přirovnám to k nebi. Ano, bylo to, jako vstoupit do nebe. Vznášet se strašně vysoko a dosáhnout k tomu nejvyššímu bodu, který se ještě nedávno zdál jako nesplnitelný sen. Věřím, že každý by chtěl, aby se jeho největší touhy realizovaly. Mě, se jedno z mých největších přání splnilo v sobotu 30. Dubna 2011 v Bratislavě.

Začalo to tím, že jsem na Vánoce dostala lístek na MS v hokeji 2011. Česko vs. Lotyšsko. Už tehdy jsem byla štěstím bez sebe, a to jsem ještě netušila, co se během toho dne stane. Hned po příjezdu do Bratislavy ve mně všechno vibrovalo a oči mi svítili jako světlo na majáku. Zdálo se mi, že se vznáším a snad uletím. Taková hokejová nálada, jaká panovala tam, je ta nejsilnější energie, která kdy na mě působila.

Měli jsme lístky i na Finsko : Dánsko, a když skončila první třetina, šli jsme se projít. Najednou se před námi objevil hotel. Hned vedle stadionu. Tak tady bydlí naši se Slováky. A bylo to tu, intuice vše celou dobu věděla, moje podvědomí vědělo... věřila jsem, že se to stane. Proto jsem si taky těsně před odjezdem koupila fixu na textil. „Počkáme tady, oni přijdou,“ říkám svým fanouškovským společníkům. „Pochybuju, to bychom museli mít hodně velké štěstí,“ odpovídá jeden z nich.

A měla jsem pravdu. Zázrak? Postupně během jedné hodiny vycházela celá naše hokejová reprezentace z hotelu a my, s pár dalšími skalními fanoušky, jsme jako jedni z mála získali podpisy skoro všech našich kluků, plus fotky s nimi. Včetně Jágra, Červenky, Rachůnka, Rolinka a dalších…16 našich hokejistů se mi podepsalo na dres.

Zápas byl taky skvělý. Kdykoli jsme dali gól, celý stadión napěchovaný převážně českými fanoušky vybouchl. Otřásal se nám pod nohami, hlavně, když nastala chvíle „kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop“. V tu chvíli jsem si přála, aby ten den nikdy neskončil.

Pro člověka posedlého hokejem je setkání s reprezentací něco, co se nedá jen tak vyjádřit. Hokej mám ráda z určitého důvodu, o kterém sama nevím. Proč zrovna hokej? Nejspíš to bude tím, že jsme v tom dobří. Je to jedna z mála věcí, ve které můžeme konkurovat celému světu a i díky němu, se naše malá republika trochu proslavila. V hokeji se nás bojí. Národ při něm drží při sobě.

Setkat se s naší reprezentací není, jako setkat se s celebritou z Hollywoodu. Stojíte před nimi a víte, že ti kluci za chvíli půjdou za všechny z nás bojovat na led. Je to něco mnohem silnějšího. Aspoň pro mě, protože pro mě hokej je víc než jen hra.