Za modrou oponou

Za modrou oponou se skrývá…
… zášť, zlobu na nás vzývá,
ať skončí láska a bol jen vládne,
slova co končí její přání
„nechť se tak stane“…

Za modrou oponou ona se trápí…
čas od času slzami svůj svět skrápí,
doufaje, že čas snad vrátí se zpátky,
možná že se něco změní,
ale on nepřijde už jejími vrátky…

Za modrou oponou tam dějí se věci…
někdy smutek, jindy smích, však přeci
za ní se čehokoliv může,
na místo společné řeči
stále bodá, jak jedová růže…

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *


Vím, že jsem naivní, ve skrytu duše myslím si své a také to, že lidé se mění a dokážou být aj jiní. Ale zatím jsem nebyla přesvědčena ani kouskem. Bohužel.

Slzy a trápení jsou zbytečné, tak proč to ta osoba dělá? Ptám se sama sebe, protože odpověď mi ona nedá. Myslí si své, a že jenom její slova jsou pravdivá, spíše je to o tom, že si nechce některé věci přiznat, připustit. Chápu, je to těžké, ale je to tak. Život se s nikým nemazlí, ale to, že je někdo šťastný, zamilovaný, neznamená, že ten druhý také znovu nemůže být...

Vím, že se trápí, ale už tolik bylo příležitostí k řešení a normálně si popovídat, jako dospělí, ne děti na pískovišti, co se hádaj, křičí na sebe.... stačí se jenom rozhoupat a na místo lží "Já jsem obyčejná normální ženská, nebo muž" /nějak se v tom občas ztrácím, někdy si člověk na sebe bere víc převleků/, když opak projevu je pravdou… je možnost mi to dokázat, že je to tak a ne onak… kdykoliv, kdekoliv. Jsem člověk, co jedná narovinu, ne za zády a ve snaze ublížit. To nikdy nebylo, není a nebude cílem, protože já tohle, na rozdíl od té osoby, nemám za potřebí.


Je mnoho věcí, slov, kterých by bylo potřeba udělat a vyřknout, ale jenom za jistých okolností z očí do očí, ne po písmenkách, kam člověk pohled, hlas, tvář nevloží… Bez emocí, upřímně, beze lží. Tak, jak to lidé v životě dělají, tak, jak to kdo o sobě píše… jen tam je pravda, a jen to může být začátek cesty k úspěchu, jak řešení, tak životu jako takovému...

... prostě takové zamyšlení.

Smích, radost, mít rád, umět si všechno říci...

Překonat už bolest, smutek a říci si, že není jenom černá a bílá, svět je přece barevnej.



Copyright © 2011 NikitaNikaT.