Šum v komunikaci

Už ani nevím jak je to dlouho, snad šest let nebo tak nějak, ale pamatuji si to dodnes. Takže jednoho letního večera jsem nastoupil službu. Nebudu říkat v jakém městě, ale patřilo, vlastně stále patří mezi větší města. Noční probíhala v klidu, žádné velké drámo se neodehrávalo.
Někdy kolem dvaadvacáté hodiny nám bylo řečeno, že máme jet na určité místo, kde budem kontaktováni kriminální policií. Šlo o nějakou součinnostní akci. Snad kvůli vyčórovaným telefonním automatům. Tohle přesně už nevím, ale myslím, že jo. Sešli jsme se tam celkem tři hlídky. Po nějakém místním šetření, jsem zaslechl ve vysílačce naší volačku. Ozval jsem se a bylo mi řečeno-" benzína,chrčení, dole na křižovatce, chrčení, vykrádají, chrčení", nic víc, nic míň. Povídám, že nebylo pořádně rozumět, ať to zopakuje. Z druhé strany vysílačky se ozvalo-" na křižovatce, chrčení, benzína, chrčení" a dál nic. Vše jsem si dal rychle dohromady. Kousek od nás je benzína u níž je křižovatka a tu přepadli. Tak mi to vyznělo, tak to je, nemá cenu na nic čekat, čert vem telefonní automaty. Zařval jsem-"Přepadli benzínu, tady dole na křižovatce!" Přál bych vám vidět ten fofr. Naskákali jsme do aut a rozjeli se zachránit co se dalo. Přiřítili jsme se tam ze dvou možných směrů. Brzdy pískaly a na vozovce u stojanů se udělaly parádní brzdný dráhy. U jednoho ze stojanů tankoval taxikář. Leknutím pustil tankovací pistoli a sledoval nás jak vbíháme do benzínového obchodu, neboli shopu. Nikde nikdo, pokladní do našeho vtrhnutí seděla na židli za pultem, nohy měla na druhé židli a spokojeně popíjela kávu. Teď ovšem ležela za pultem, politá onou kávou. Podle obsluhy tu k žádnému přepadení nedošlo. Všichni se podívali na mě. Vztekle jsem vzal vysílačku a ptám se co a kde se vlastně stalo. Tentokrát byl příjem mnohem lepší. "Na křižovatce, jak je benzína XY, tak naproti je stavba. Tam má dojít k nějakému kradení materiálu."
Je to hrozně divný, ale na té stavbě už nikdo nebyl. Asi slyšel naše urputné brzdění na benzíně.