Touha po kráse

Lednička na ni svůdně zírala a chtěla ji nalákat do svých spárů. Ona ale nebude jíst. Nemůže, vždyť by přibrala, a tlustá by se přece nikomu nelíbila nemluvě o tom, že její popularita by vzala za své. Už teď je dost tlustá, když se nad tím tak zamyslela. Aby zahnala myšlenku kil navíc, šla cvičit. Zabrána do cvičení si ani neuvědomovala, že ji zachmuřeně pozoruje její přítel, který mezitím přišel domů z práce. „Lásko?“ zavolal na ni ze dveří. Na kost vyhublá dívka se otočila a vystrašeně se na něj podívala. Její první slova byla: „Jdi pryč, dokud se neobleču!“. Pomalu a namáhavě se oblékla do vytahaného svetru a ještě vytahanějších tepláků a takto zahalená mu vyšla naproti.
Když později usedli k večeři, bylo vidět jak jí samotný pohled na jídlo ničí. Martin, nemohouc vydržet ten pohled, vstal od stolu a řekl: „Nemůžu koukat, jak mi umíráš před očima, buď půjdeš do léčebny, nebo je mezi námi konec.“. Dívka, ze které zbyl už jenom stín z původní krásy, smutně vzhlédla od stolu a souhlasila.
A tak se dostala sem, na oddělení poruch příjmu potravy. Den za dnem se snaží bojovat se zákeřnou nemocí, která už úplně ovládla její psychiku. Snaží se stát znovu člověkem a ne pouhou kostrou. Avšak její touhy po krásném hubeném těle modelky přetrvávají a ničí její tak těžko nalezenou vůli s tím vším skoncovat.
Jak by teď chtěla vzít zpátky ten den, kdy si řekla, že musí zhubnout. Že džíny velikosti M jsou strašné a mít znovu S by bylo ideální. Tehdy se podívala do zrcadla a vyřkla sama nad sebou ortel: „Ode dneška nejíš, i kdyby si chtěla, ty bečko sádla.“ pronesla nenávistně k vlastnímu odrazu.
Co řekla, to splnila. Od toho dne jedla jablko denně, někdy si dala navíc mandarinku. Za to však už sebe a především svoje zubožené tělo trestala dalším cvičením navíc. Občas omdlela, ale brala to jako odměnu, odměnu za to, že si dokáže jít za svým.
Jak strašně bylo jednoduché ten kolotoč roztočit. Dokáže ho vůbec ještě někdy zastavit? Dívala se zamřížovaným oknem léčebny a zjistila, že si nedokáže odpovědět. Chce to zlomit, chce žít zase normální život. Ale dokáže to? Až jí denně nebudou hlídat, jestli jedla, ovládne tu touhu po „krásném“ těle? Musí, okřikla se ve svých myšlenkách, musí už kvůli Martinovi, který za ní jezdí a snaží se jí se vším, co prožívá pomoct. Musí kvůli sobě, protože jde o ní a o její zdraví.
Dnes jí pustí. Vrátí se do normálního života plného vychrtlých modelek, ale ona věří, že touze po jejich vyhublém zdánlivě dokonalém těle už nezatouží. Mříž se otevírá a ona vychází z léčebny. První co vidí je billboard a na něm na kost vyhublá modelka. Jaká ironie pomyslela si a s neochvějnou vůlí vykročila vstříc tomu světu, který ji málem zabil.