STONAVA - DEN IV.

Ráno mi bylo trochu dusno. Tak jsem vstal o něco dříve. Otevřel jsem stan a ještě chvíli sledoval spícího Adama, stále mi vrtalo hlavou, co to říkal Olinovi. Možná jsem si myslel něco, co stejně bylo zcela jinak. Šel jsem si zapálit, prošel jsem se kolem vody a trochu si pobrukoval jednu písničku. Kluci vstali krátce po desáté hodině. Dali jsme si pivko a snídani, sbalili stany a vyjeli domů. Adam bydlí v Karviné a Olin spí u Tamary. Tak jsem jel s Olinem směr Stonava. Cestou jsme ještě zastavili na cigáro. Tak nějak nenápadně jsem se Olina zeptal, o co šlo, když se Adam tak vztekal. Odpovědí mi bylo tvrzení, že to nemám řešit. Když jsem dorazil domů, trochu jsem se ještě prospal a odpoledne jsem jen poseděl u internetu. Nevěděl jsem co s večerem. Tak jsem napsal Adamovi, jestli si nepůjde na pivo. Pořád mi vrtalo hlavou, co jsem slyšel. Doufal jsem, že se od něj třeba dozvím více. S Adamem jsme se domluvili na osmou v pezetce. Sešli jsme se a sotva jsme vešli, nestačil jsem věřit svým očím. Pezetka byla plná lidí, byli tam snad úplně všichni. Slavili narozeniny od Mariky. Nevím, proč se nepochlubila.
"To je dost, že jste tady. Nestihla jsem Vás pozvat, ale věřila jsem, že příjdete."
Dobrá výmluva, omluva a pozvánka zároveň. Nic jsem nekomentoval, hned jsem měl panáka v ruce a pilo se až do rána. Opravdu si nepamatuji co jsem ten večer řekl, nebo komu jsem to řekl. Ale každopádně vím, že to někdo ví, protože mi ještě v noci někdo napsal SMS: JSI DOBRÝ, ŽE JSI TO TAK VEŘEJNĚ PŘIZNAL, FANDÍM TI. TAJNÝ PISATEL.
Nechápu to. Fakt dobré tedy. Neřeším, usínám. Jo, a mimochodem, z Adama se mi nic nepodařilo vypáčit. A taky se mi po měsíci ozval David, jeden kluk ze školy. Ale o něm a o všem zase příště.