Aktovka

Skleněná krychle má v sobě život a je ještě ve větší betonové krychli ve které je životů ještě víc však na kvantitě nezáleží nýbrž na kvalitě věřte mi už jsem to všechno zažila
snídám v trávě šátek jako deka pár toastů ze sýrem točim se okolo stromu zakoukám do světla otočim svět vzhůru nohama a pozoruju ptáky jak padaj do nekonečna.
při obědě zase obrátím všecko zpátky a ptáci se nám vrátí svět je potřebuje
Dokonalá celistvost letních snídaní skončí s příchodem pána v tmavém obleku třímající v ruce aktovku je v ní časovaná bomba tvář toho pána zdobí udržovaný knírek jinak nic pleška odráží paprsky srpnového Slunce co by mu nejradši propálilo do mozku díru ale násilí proti násilí prostě nefunguje jen to nejsme schopni přijmout
Tenhle muž má doma ženu a dvě děti malé děti žena je zklamaná životem bez peněz né kvůli sobě ale ty děti trpí a ještě budou trpět. Jejich otec teď stojí v rukou aktovku před výbuchem

Místnost stůl od kraje ke kraji v čele kožené křeslo sepjaté prsty lehce potem zkropené čelo něco málo po poledni " Tak pan Chesterfield přijal náš poslední rozkaz- ?"
- Yes sir
- Ještě aby ne pane pořádně jsme ho vystrašili...
- vystrašili? Strčils mu svoje péro tak hluboko do prdele že
- že takovou rozkoš ještě nezažil hehehe!
"Ste banda prasat.......ale.......co bych si bez vás počal....."
Kápo mluvil těžce jak to odpovídalo jeho tělesným proporcím zastavoval se v řeči a potahoval z doutníku tak jak to dělal za celou dobu svýho působení
" takže......Bryen a Will Horn sou doufám ......na místě a .....hlídaj toho parchanta...."
- jasně šéfe, je vystrašenej vyhrožovali sme jeho rodině
- pěkná ženská ta jeho svině

Balim košík s obědem a brodim se bosýma nohama trávou v parku na tváři úsměv v očích píseň na nohách pantofle špinavý ulice vystřídaly trávu parku
jdu do podzemí v metru stojí muž v tmavém obleku s koženou aktovkou v ruce jdu poklidně k přestupu i když metro nemám moc ráda proč se s nim dneska neprojet autobus už se zevšednil mým zvídavým očím. Z vlaků se vyvalily hromady lidí teď už je to těžší dostat se proti proudem lidí s nakvašenejma obličejema teče z nich mošt hnijou kynou kvasej a nakonec umřou a všichni budou řvát nad tim že se celý život dřely. Teď už nebudou muset.

Teď přišla ta správná doba musím to udělat nechají rodinu napokoji doufám že našla můj dopis a pochopí že bude stejně lepší když se přestěhují k mé matce na venkov. Snad jim bude dobře až udělám tuhle nepředstavitelně hnusnou věc musím teď už nezbývá čas pět čtyři mějte se tu pěkně Michale a Timy hodně štěstí tři dva Mary postarej se o ně jedna a -

nikdy jsem nedošla k přestupu umřela jsem výbuch byl silný a krutý už jsem se nemohla vrátit a jet autobusem

- Podívej lásko další výbuch v metru to je co ty lidi nedaj pokoj
- Ale to je strašné miláčku tolik nevinných lidí dáš si kafe?
- ne děkuju....spíš čaj drahá dnes svítí Slunce pojďme na verandu